Ve čtvrtek odpoledne jsem dopsal své vánoční zamyšlení s úmyslem jej zveřejnit až v pátek. Hrůzný zločin, který se udál několik minut poté na pražské Filosofické fakultě, však změnil naši zemi a naplnil nás děsem a bolestí nad nečekanou, v naší zemi nikdy nevídanou tragédií. Nevídanou, ale mysleli jsme si, že k nám nepatřící.

Není proto chvíle vánočního rozjímání, je čas smutku. Je čas lítosti nad nevinnými obětmi. Je čas soustrasti s nešťastnými pozůstalými, kteří přišli o své milované. I já se chci k těmto kondolencím připojit.

Zločin šíleného střelce, zločin bez motivu, vybírající si náhodné oběti, podle mého názoru neodpovídá českému způsobu uvažování a našemu stylu chování. Vnímám jej jako tragické zbloudění patologické mysli mladého člověka, neschopného porozumět dnešnímu zmatenému světu a sobě samému v něm a inspirujícího se zlověstnými vzory obdobných zločinů v zahraničí. Podobnou tragédii není možné předvídat a není možné jí účinně předcházet, pokud si chceme zachovat občanské svobody a alespoň trochu snesitelný způsob života. A vůbec není lehké se s takovouto situací vyrovnat, když nečekaně nastane.

Proto je třeba ocenit zásah policie, který vůbec nebyl snadný, jakož i poděkovat všem dalším složkám záchranného systému. I naše politická scéna dokázala v těžké chvíli přiměřeně zareagovat.

Nad letošními Vánocemi bude ležet smutný stín. Překonat jej a neradostnou atmosféru v naší zemi změnit bude pro všechny z nás velkým úkolem do nového roku.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause