Děkuji za pozvání na dnešní vzpomínkovou akci. Přeji českému bankovnictví, a v rámci něho i UniCredit bance, dalších pěkných a zajímavých 100 let. Přeji jim, aby přežily dnešní nemilosrdnou bankovní regulaci přicházející jak z domova, tak ze zahraničí. Nám všem přeji, aby na nás byly naše, touto nadměrnou regulací zneklidněné banky vlídné.

Na počátku listopadu 2018 není možné začít jakékoli veřejné vystoupení bez zmínky o 100. výročí založení našeho novodobého státu. Začnu tím i já, i když vím, že to není tématem našeho dnešního setkání.

S našimi nedávno proběhlými oslavami mám nemalý problém. Přes velký počet uskutečněných akcí, z nichž některé byly pěkné a upřímné, mi bylo poněkud smutno z toho, že se většina řečníků a komentátorů zabývala výlučně minulostí, že se pokoušela uplatnit hlavně své znalosti dějepisu (což je sice chvályhodné, ale mám strach, že v mnoha případech tyto jejich znalosti nebyly autentické) a že nikdo neřekl ani slovo k dnešku a budoucnosti, k výzvám a hrozbám současnosti.

Explicitně se nikdo nezamýšlel nad tím, zda v dnes koncipované Evropské unii a v dnešním podivně globalizovaném světě nějakou budoucnost český stát vůbec ještě má. To považuji za defekt našich stoletých oslav. Zdá se mi, že to nebylo proto, že by řečníci nechtěli narušovat slavnostní ráz 100letého výročí, ale spíše proto, že se nad těmito koncepčnějšími a dlouhodobějšími věcmi nezamýšlejí. (Mimochodem, trochu smutná je i ta zřejmá kampaňovost těchto oslav. Jsme několik dní po nich a už na toto téma nikdo ani nevzpomene.)

Některé z nás také napadlo využít tohoto historického okamžiku a porovnávat význam října 1918 a listopadu 1989,resp. položit si otázku, co bylo větší aradikálnější změnou. Můj názor je poněkud nestandardní. V prvním případě samozřejmě šlo o velikou státoprávní změnu. O tom není pochyb. O vymanění se z mnohonárodního či mnohonárodnostního soustátí Rakouska-Uherska snily celé generace našich předků, neboť se v tomto uspořádání necítily dobře. V tom byl rok 1918 zásadní změnou.