Na letišti v Ruzyni mají v salonku puštěné CNN, nikoli Českou televizi. CNN je tradičně šílené a i dnes ráno stále opakuje dvě politicky korektní témata – obvinění kandidáta do Nejvyššího soudu USA Kavanaugha ze sexuálního obtěžování někdy před 30 lety a povinné ironizování Trumpa. V tom prvním případě je kouzelné, jak se hlasatelky – ženy – tetelí blahem, že zase mohou někoho mučit. A hlavně, že ho mohou mučit na veřejnosti a hrát si na moralizátorky – určitě se celý svůj život chovaly jako světice.

Pak je tu také zpráva o tenisovém Laver cupu. Kdo na vlastní oči viděl hrané (a ve scénáři předepsané) chování tenisových hvězd na střídačce, musí se smát. On je to ale obecnější problém. Laver cup (stejně jako změna koncepce Davisova poháru) prozrazuje pravý cíl současných kosmopolitních elit – vynulovat národní státy. Směřovat k tomu, aby Federer nebyl Švýcar, ale Evropan (úžasná německo-francouzská učebnice dějepisu nedávno označila Leonarda da Vinciho za evropského, nikoli italského malíře) a i Australan Kyrgios hraje za Ameriku. Je to stále stejná písnička.

Ve Washingtonu se koná pěkná konference s názvem „Ronald Reagan a Jan Pavel druhý: partnerství, které osvobodilo Evropu a zachránilo svět“. Byl jsem pozván jako jeden z „keynote speakers“, ale o tom podrobněji dále.

Dostal jsem díky tomu příležitost podívat se na dnešní Ameriku – démonizovanou našimi médii prostřednictvím démonizace Trumpa. Vidí Američané Trumpa jako poněkud šílenou osobu, která lže, chová se hrubě a iracionálně, navrhuje nesmyslné věci (jako narušení volného obchodu mezi státy), má podivnou minulost, atd., atd., nebo ho vidí jako hrdinu, který se vzepřel mocnému establishmentu a který přes všechny své osobnostní zvláštnosti provádí politiku, která míří správným směrem? Přiznám se, že jsem zaujatý a předpojatý. Ano, jsem přesvědčen, že druhá odpověď je správná. Najdu k tomu ve Washingtonu nové argumenty? Pět dní je málo, uvidíme.

Barevnost indiánského léta v okolí amerického hlavního města je invariantní vůči americkému politickému systému. Naštěstí. Téměř hodinová cesta z letiště je stále stejná, i když tentokráte prší. Asi jsem zde byl nejčastěji právě v září. Koná se tu v tuto dobu zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a v New Yorku Valné shromáždění OSN. Obojí mne sem pravidelně přivádělo. Na první pohled nevidím nic nového. Jen to letiště! Kdybych neměl díky panu velvyslanci Kmoníčkovi trochu zrychlenou proceduru vstupu do USA, asi bych se zbláznil. Stejně si vždy říkám, že sem už nikdy nepřijedu, že to nemám zapotřebí. (To radši ani nemluvím o šikaně na letišti v Mnichově při mezipřistání.)