Úvahy o tzv. spiknutí jsou naprosto reálné, a to v souvislostech zatajování vědeckých grálů před globální společností, někde čtu o etapě lidstva, které se pohybuje ve válkách a odpadu, jinde čtu o etapě obnovených organismů, kyborgů a nových genetických druhů, o ozdobené planetě Zemi, kde kriminalita a zločin jsou již dávnou minulostí.

Pokud tomu tak skutečně je, máme tedy rok 2018, tragédie prožíváme v současnosti, zřejmě nás čekají i v budoucnosti, kterou vlastně musíme překlenout (přežít), abychom se dostali do stavu, který se blíží ideálnímu.

Musíme si protrpět války a nepokoje v globálním měřítku, což si nepřeji - nešlo by to všechno trápení přeskočit, anebo lépe vymazat ze scénáře dějinné čáry světa?

Určitě by se mi líbilo v dokonalém a vyspělém období, kde jsou respektovány a uctívány přírodní krásy, které mohou fungovat s vyspělou a užitečnou vědou. Navíc zde není třeba policie, protože kriminalita v této budoucnosti vlastně neexistuje, protože je každý tvor digitalizován mikro-zařízením. Tady je všechno skvěle vyřešeno, žádné zločiny, všude vzájemný respekt, solidarita a soběstačnost. Takhle by měla fungovat skvělá budoucnost, jež chrání planetu Zemi. Ty hrozné etapy bych nejraději "filmově" seškrtal, abychom byli opět k sobě milí a přátelští.

Někdy mě však napadá názor, že čas funguje jako strom, který se větví, jiní však zastávají jen přímkový průběh. Pokud se větví, pak se můžeme pohybovat "na cestě," anebo chaoticky "přeskakovat z větve na větev."