Někdo zas může býti vzdělaný, že si všechno najde na internetu a přímo zrealizuje. Někdo je zase skvělý umělec, ale těžko vyhraje nějakou amatérskou i prestižní soutěž. Někdo dává lidem cenné rady do života, pomáhá svým bližním, ale není titulovaným lékařem, psychologem, teologem, učitelem atd.!

Dneska se na dobrovolnictví pohlíží jako na povolání neatraktivní. Těmito předsudky trpí lidé, kteří chtějí šířit dobro a osvětu za každého režimu. Nemají zrovna ministerské a poslanecké platy, jen tu touhu vynikat, přijmout přívětivou a hřejivou slovní kritiku, ale mnohdy se děje úplný opak!

V současnosti se už nehraje bez titulů, diplomů, mamonu a majetnických sklonů za každou cenu. I láska se vytrácí v tomto krizovém století a prokletí!

V naší zemi bohužel panuje fenomén - získejme vysokoškoláka a středoškoláka za každou cenu, vždyť jsou na to štědré příspěvky! Pak je málo řemeslníků, jsou přehlcené zakázky a objednávky na několik měsíců i let dopředu!

Náš stát trpí krizí, protože si nedovede vážit dobrovolníků a pracujících; dobrých, poctivých a obyčejných lidí. To, co bylo zaseto profesně, je nyní trpce sklízeno ve formě kyselých plodů.

Díváme se na profily a tváře lidí jen tak povrchně, ale do hloubky vůbec nevidíme. I když je člověk "na částečné cestě" vynikat v povolání, tak společnost často hledí na něj jako na nedovzdělaného, přestože platí, že lidská bytost se má celoživotně vzdělávat. Jsem toho názoru, že i to "amatérství" v dobrém a poctivém by se mělo v životě každého z nás počítat.