Tenkrát to celou řadu českých občanů rozhořčilo. Ovšem podíváme-li se, k jakým důsledkům americká intervence v Iráku vedla, stěží budeme pochybovat, že Jacques Chirac měl pravdu.

Při příležitosti mezinárodního fóra o antisemitismu v Praze pronesl prezident Zeman řeč, v níž varoval před superholocaustem a vyzval k válce s islámským státem. Bylo to státnické vystoupení?

Podívejme se na to ze dvou úhlů. Za prvé jsou-li taková vystoupení v souladu s jeho ústavní rolí, za druhé má-li jeho koncept šanci dosáhnout nápravy věcí.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek jeho řeč radikálně odmítl. Podle české ústavy je prezident z výkonu své funkce neodpovědný, což znamená, že za jeho akty odpovídá vláda.

Z ústavní logiky plyne, že prezident by se neměl vyjadřovat k věcem, které polarizují společnost jinak, než tlumočením vládního stanoviska. Je evidentní, že prezident s vládou svoje vystoupení vůbec nekonzultoval. Dokonce veřejně prohlásil, že prezident, který nedává najevo svoje názory, vlastně není k ničemu.

Jenže prezident, který má být jako hlava svorníkem státu, a proto je také ústavně neodpovědný, má zastávat politiku vlády. Obávám se ovšem, že tuto roli nepochopil žádný ze tří moderních českých prezidentů. Všichni měli tendenci hrát si na druhé premiéry. Miloš Zeman, jako přímo volený prezident, nejmíň ze všech.

Teď se podívejme na obsah prezidentovy řeči. Dlouhou dobu byli experti přesvědčeni, že terorismus vyrůstá principiálně z náboženských kořenů a politické záležitosti na něj nemají vliv. Teprve výzkumy v poslední době ukázaly, že ten předpoklad byl mylný.

Na základě zkoumání více než dvou tisíc radikálů, z nichž se někteří pokusili o sebevražedné útoky, Robert Pape a James Feldman v knize Přeštípnout rozbušku ukázali, že zdrojem jejich radikalizace jsou politické otázky: izraelsko-palestinský konflikt a zejména druhá americká intervence v Iráku.

Samotná Al-Káida vznikla jako reakce na rozmístění amerických sil v Saúdské Arábii po osvobození Kuvajtu z mudžáhidů, tedy bojovníků svaté války, proti sovětské okupaci Afghánistánu.

Potom, co se jim podařilo dle jejich názorů nad Sověty zvítězit, rozhodli se obrátit svůj meč proti Západu zejména proti Spojeným státům, které znesvětily posvátnou půdu islámu. To bylo počátečním zdrojem radikalizace islamistických fundamentalistů, kteří posléze zaútočili na Světové obchodní centrum.

Po americké intervenci do Iráku se radikalizace zmnohonásobila. V zemi, kde islamističtí bojovníci nebyli, začal bojovat bezpočet nových sekt, takže se válka proti teroru proměnila ve velkovýrobu teroristů. Vedlo to i k radikalizaci islamistů v Evropě.

Toto poznání se postupně prosazuje v samotných Spojených státech. Ačkoliv v americké politice existují vlivní lidé, kteří před lety prosazovali nejen vojenskou intervenci do Iráku, ale i do Sýrie, Libanonu, Libye, Súdánu, Somálska a dokonce Iránu začíná být jasné, že to je politika, která vede do slepé uličky a místo potlačení teroristů je naopak vytváří.

Jak tento vývoj reflektuje prezident Zeman ve své řeči? Nijak. Vyzývá k tažení na Islámský stát. Proboha, proč? Kvůli velkohubým prohlášením jednoho teroristy? Když se Hitler chopil moci v Německu, ovládl jednu z nejvyspělejších zemí světa a zahájil zbrojní program, který mu během pár let dal k dispozici nejsilnější armádu na světě.

V současnosti USA vydávají na zbrojení víc, než zbytek světa dohromady. Jaká moc jim dokáže čelit? Vždyť problémem posledního desetiletí byla spíš obrovská americká vojenská převaha, kterou někteří američtí politici nedokázali moudře užívat.

S islamistickým terorismem existuje přesně obrácený problém. Teroristická scéna se naprosto rozdrobila a dnes největší nebezpečí nepředstavují seskupení jako Al- Káida nebo Islámský stát, ale osamoceně operující skupinky nebo jednotlivci.

Akce, jakou navrhuje prezident Zeman, by vedla jenom k další radikalizaci islamistů. Copak by po případné - vysoce nepravděpodobné - porážce Islámského státu přestaly ostatní teroristické organizace existovat?

Nikdo nemá recept na řešení letitých problémů Středního východu muslimských komunit v Evropě. Už by ale mohlo být jasnější, jaké cesty jsou zaručeně slepé.

Kromě posílení bezpečnostních složek je však třeba začít skutečně otevřeně diskutovat, můžeme-li přispět k řešení izraelsko-palestinského konfliktu, může-li se zmírnit masivní nezaměstnanost mladé generace – nejen přistěhovalců, aby se východiskem z frustrace nestávala vějička radikálního islámu. Není to okázalé, je to pracné, ale je to také jedna z mála šancí na východisko ze současné situace. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.