Ministerstvo pro místní rozvoj nabízí mladým rodinám, ve kterých lidé žádající o úvěr ještě nedovršili 36. rok věku a zároveň mají dítě mladší 6 let, a kteří zároveň nejsou vlastníky ani spoluvlastníky nemovitosti určené k bydlení a ani nejsou nájemci družstevního bydlení, úvěr na bydlení v maximální výši 600 tisíc korun. Sazba takového úvěru je fixní nejméně na pět let a její výše činí 1,45 % ročně. Úvěr je poskytován maximálně do výše 50 % skutečných investičních nákladů a maximálně 10 % nákladů musí dát lidé ze svého. Úrok je poskytován na nejdéle 15 let, pokud fond nedovolí splácení přerušit (v případě narození či osvojení dítěte, ztráty zaměstnání, úmrtí jednoho z žadatelů) i tak je však délka splácení nejdéle 21 let.

Výše zmíněné podmínky vcelku jasně ukazují, kde leží nevýhody úvěru ze Státního fondu rozvoje bydlení. Úroková sazba je sice o zhruba 0,4 % nižší, než jsou současné průměrné úrokové sazby v bankách, ale vcelku krátká doba splatnosti úvěru pak zvyšuje měsíční splátky, a někdy se může stát, že tento úvěr lidem znemožní půjčit si v bance (a zároveň částka 600 tisíc není tak vysoká, aby lidem s menší finanční rezervou umožnila koupit byt bez hypotéky v bance, navíc je zde limit půjčky v maximální výši 50 % skutečných investičních nákladů). Vcelku nelogickou nevýhodou, pokud má být úvěr určen zejména sociálně slabším, je podmínka, že nejméně 10 % plánované investice musí tito lidé uhradit ze svého. Takový požadavek jednak vyřadí značný počet možných žadatelů a jednak lidem poměrně značně sáhne do potřebné finanční rezervy. V neposlední řadě nemají státní půjčky pro mladé ani potřebnou publicitu, lidé o možnosti půjčit si od státu ani nevědí.

Tyto nevýhody zapůsobily silněji než výhody půjčky od státu, které spočívají například v tom, že není nutno úvěr zajišťovat nemovitostí či že zde existuje možnost přerušení splácení úvěru i možnost kdykoli předčasně úvěr bez sankcí splatit.

Ministryně Šlechtová tak nyní hovoří o tom o tom, že na půjčku na bydlení pro mladé: „přišly pouze dvě žádosti. V tuto chvíli se tedy musí rozhodnout, co se s těmi penězi bude dělat. Já je budu překlápět do bydlení pro seniory, když ti mladí nemají zájem.“

Ministryně Šlechtová by si měla uvědomit, že to, že lidé nemají zájem o úvěr, který není až tak výhodný a, na rozdíl od jiných možností, o něm není tolik slyšet, neznamená, že o vlastní (nebo výhodné nájemní) bydlení nestojí. Pokud je podle ní, jak říká, prioritou MMR bydlení pro sociálně ohrožené, musí i u úvěrů nastavit takové podmínky, aby je tito ohrožení mohli plnit. Například ve Francii, kde také chybí vysoký počet bytů a domů, zavedli pro sociálně slabé bezúročné půjčky na bydlení… Paní ministryně ale o životě neví nic...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.