Český letecký průmysl se klube z popela. Přestože jsme doslova světovou velmocí v ultralehkých letadlech, za posledních dvacet let jsme ale málem přišli schopnost být jednou z devíti zemí světa, která dokáže vyrobit celé letadlo. Černý scénář však v dobrém kazí současné úspěchy minimálně dvou leteckých společností ze skupiny Omnipol. Kunovický Aircraft Industires začíná úspěšně exportovat do zemí jihovýchodní Asie a Aero Vodochody má zajištěny objednávky na letadla až do roku 2025.

„Český letecký průmysl má více než stoletou historii a za tu dobu se v Československu a pak v České republice podařilo vyrobit mnoho krásných letounů. Našly si spoustu zákazníků a prodaly se jich desítky tisíc. Posledních dvacet, třicet let ale opravdu nebylo šťastných,“ uvedl před časem Viktor Sotona, prezident Aero Vodochody v rozhovoru pro magazín Moderní ekonomická diplomacie, který vydává ministerstvo zahraničí.

Podle jeho slov zůstalo ve „velkém letectví“ hodně pomníčků. „Podařilo se vyvinout zajímavé letouny, ale většina z nich se ani nedostala do sériové výroby. Nebudu chodit daleko, můžu mluvit o letounu Aero Ae270 Ibis v naší firmě, ale také o letadlech L-610 v Aircraft Industries nebo EV-55 v Evektoru. Investovaly se miliardy korun a promarnilo se značné úsilí,“ je přesvědčený Sotona, podle kterého je to důsledek mnoha faktorů, ze kterých je nutné, aby se celý český letecký průmysl poučil.

„Česko vždy mělo obrovský potenciál v lidech, kteří tady pracují ve vývoji i výrobě. To naštěstí částečně zůstává. Opravdu pořád patříme mezi devět zemí, které dokážou komplexně navrhnout letoun i té nejvyšší kategorie,“ neskrývá hrdost prezident Aero Vodochody a pokračoval: „V první řadě musíte jako firma a jako celá země své schopnosti rozvíjet, starat se o ně. Tím, že jsme tady dvacet let stáli na místě, jsme o část schopností přišli. Naštěstí to nebylo až tak dramatické, ale v Aeru chybí celá jedna generace odborníků a my řešíme předávání znalostí spíše z dědů na vnuky než z otců na syny.“

Jak zdůraznil, velkou roli pochopitelně hrají také peníze. „Musíte mít značné finanční zdroje nejen na vývoj jako takový, ale také na provedení certifikací a zavedení letounů do provozu. Aero Vodochody začalo pracovat na designu letounu L-39NG v roce 2014 a v roce 2022 jsme měli certifikaci. Vývoj za osm let spolykal bezmála 2,5 miliardy korun,“ vypočítává Viktor Sotona.

Dalším důležitým faktorem je také vyrábět letadlo, které má své místo na trhu. „Tedy nevyvinout letadlo a pak se ptát, kam s ním. Doufám, že v případě L-39NG se nám to všechno sešlo. Měli jsme štěstí na investory do vývoje, kterými byly finanční skupina Penta a hlavně společnost Omnipol, jež také stála za nápadem vyvinout nástupce letounu L-39. Místo na trhu jsme také našli, protože máme na co navázat a nabízíme ještě něco navíc. Správnost cesty potvrzuje fakt, že nyní máme zakázky na nový letoun L-39NG do roku 2025. Na rozdíl od těch předchozích produktů jsme se dostali o úroveň dál, protože už jsme první desítky nových letadel prodali. Letos na podzim chceme předat první letouny zákazníkům,“ informoval Sotona s tím, že teď je třeba se soustředit na to, co funguje.

„Pro žádnou leteckou fabriku, pokud nejsme zrovna Boeing nebo Lockheed, není reálné, aby měla každé dva roky nový produkt. Nároky na dobu vývoje, potřebné kapacity, a hlavně na peníze jsou tak vysoké, že to v českých a dnes už ani v evropských podmínkách není možné bez nadnárodní spolupráce a státní účasti,“ dodal Viktor Sotona.