Chtěl bych být přítomen na takové hodině a také by mě zajímalo, jak by na tyto otázky odpovídali řadoví členové politických stran, vrcholoví politici a občané.   
Podle klasické definice jsou politické strany nástrojem k získání politické moci pro uskutečnění určitých idejí, a to prostřednictvím účastí jejich členů na formování a kontrole státní moci. V české společnosti panuje přesvědčení, že politické strany jsou nástrojem k šachtování veřejného majetku, přičemž slogany, hesla či programy jsou pouze zástěrka. V běžném životě přiznání ke členství v nějaké straně vyvolává pohrdání. Jaké jsou příčiny těchto negativních názorů?

Říjnové obecní volby do zastupitelstva v Chomutově a v Bílině soud prohlásil za neplatné a nařídil jejich opakování. Důvodem bylo korumpování voličů. V případě Chomutova soud objevil 79 zcela shodně vyplněných hlasovacích lístků ve prospěch některých kandidátů ČSSD odevzdaných v 11 ze 40 volebních okrsků. Policie v obou případech navrhla obžalobu několika lidí, kterým hrozí až tři roky vězení. Potud zafungovala pravidla a jejich vynucení. Jestliže byly zmanipulované samotné volby, jak se na kandidátku dostali (jak byli uvnitř strany „zvoleni“) manipulátoři, v jejichž prospěch se měly tyto volby odehrát? Jakým způsobem byly zvoleny a jak fungují orgány politických stran jako okresní či krajský výbor, konference delegátů rozhodující o těchto kandidátkách? Pro fungování státu a volby jeho orgánů platí formální pravidla, nad jejichž dodržováním dohlíží trestní orgány a soudy. Výběr kandidátů, kteří se mají ucházet o tyto funkce, však probíhá uvnitř politických stran v podstatě bez pravidel, často prostřednictvím černých duší a podvodů.. Stanovy a rozhodčí komise jsou v politické rvačce jenom fíkovým listem zakrývajícím nechutnou realitu. Jasně je to vidět v okamžicích, když se v nějaké partaji pere špinavé prádlo, jako třeba v soudních sporech, které vedou proti ČSSD vyloučení členové v Ostravě. Říkat opak je stejně naivní jako tvrdit, po chycení Davida Ratha se sedmi miliony korun v krabici od vína, že všechna výběrové řízení v Česku jsou čistá, protože formálně probíhají podle zákona o veřejných zakázkách a politická kultura by nic jiného nedovolila. V důsledku absenci pravidel nejsou politické strany klubem džentlmenů, kde se v diskusi dochází ke konsensu, ale volným ringem pro psychopaty.

Příkladem budiž případ zavražděného Romana Housky (ČSSD), který disponoval uvnitř  strany obrovskou mocí. Proč byl vůbec v politické straně? Co veřejně kdy smysluplného pronesl, nebo napsal? Hlavně ale, čím byl pro spolustraníky hoden následování? Tyto vnitřní poměry odpuzují normální lidi, kteří nemají dost peněz na koupi vlastní strany, od účasti v politice. Správa věcí veřejných se tak dostává do rukou lidem „zvláštního ražení“ a i proto je tak ubohá.

Politické strany v Česku mají asi 170.000 členů. Skutečně činných, ochotných „lepit plakáty“ bude tak desetina a těch co na nějaké úrovni rozhodují, asi jedna setina. Naprostou karikaturou politické strany představuje hnutí Úsvit se svými devíti členy. V podstatě 8 milionů voličů je jako stádo ovcí ovládáno skupinou asi 2000 příslušníků politické mafie. V této situaci je tedy na místě hovořit o občanech jako o ovčanech.

Politické strany inkasují od daňových poplatníků příspěvky na svoji činnost, loni 484 milionů korun . Dalších 42 milionů korun obdržely za volby do Evropského parlamentu. Tyto peníze tvoří naprostou většinu jejich příjmů. Současně jsou poslancům a senátorům vypláceny ze stejného zdroje náhrady výdajů na odborné a administrativní práce (kancelář, její vybavení a potřeby, telefonní poplatky, připojení k internetu, plat asistenta poslance), stát přispívá na provoz poslaneckého klubu. Výsledek? Strany nekomunikují s občany, svými donátory, nejen po volbách, ale kupodivu, ani před nimi.

Oslovení poslanců a senátorů zůstává v Česku 95-98 procentech případů bez odpovědi. Například ve Spojených státech by bylo podobné chování pro politika naprosto likvidační. Na pozicích asistenta poslance, jak plyne z názvu, mělo by jít o administrativní sílu zajišťující servis, v reálu sedí nájemní intrikáni a neúspěšní politici, kteří mají jiné úkoly než se nechat otravovat voliči. Zde je na místě poznamenat, že již jmenovaný Roman Houska byl v minulosti asistentem poslance Jaroslava Krákory (ČSSD).

Nedávno byl zveřejněn případ, kdy ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR Václav Hořejší mailem oslovil 200 poslanců a 81 senátorů s problémem zdravotního pojištění dětí cizinců pracujících v Česku. Dcera australských vědců zaměstnaných v tomto ústavu totiž zemřela na rakovinu. Komerční pojistka kryla náklady pouze do výše 1,6 mil. korun a rodina má zaplatit další 3 miliony. Do doby než o této věci začal psát tisk, došlo od členů Parlamentu pouze šest odpovědí, z toho pouze dva z nich projevili osobní zájem.

Stejně tvrdé je chování TOP09. První mail (na adresu politické strany) byl odeslán 4.11.2013. Následovalo 9 urgencí, včetně mailových adres stranického a poslanecké adresy předsedy TOP 09 Karla Schwarzenbergra a prvního místopředsedy Miroslava Kalouska. Po urgenci č. 10 (9.1.2014) se spletli v Hlavní kanceláři TOP 09 a žadateli zpět zaslali interní komunikaci, s tím že  „…pán pořád otravuje…“.

Před komunálními volbami v Brně se na vnější podněty neobtěžovala odpovídat ODS, ČSSD, TOP 09, ANO, stejně jako hnutí Žít Brno. To dovedlo legraci k dokonalosti, když na svou webovou stránku dalo telefonní číslo místo na lampárnu, na oddělení ztrát a nálezů magistrátu města Brna.

Z těchto důvodu je nutné, aby pro vnitřní fungování politických stran platila obdobná pravidla jako pro stát, a to včetně peněžitých sankcí a trestního postihu za manipulaci stranických voleb. Veškeré děje uvnitř partaje by byly soudně přezkoumatelné a doplněné o peněžité sankce včetně zrušení jak jednotlivých organizací, ale i celé strany. Za základ považuji volbu daného orgánu vždy všemi členy, tedy zákaz voleb prostřednictvím delegátů, otevřenost vstupu dalším členům, soudní přezkoumatelnost vyloučení, povinnost komunikace pod sankcí.

Když se domluví skupina ničemů na vstupu do politiky, nemusí už pod rouškou tmy s páčidlem v ruce vykrádat úřední kanceláře. Ve volbách se jich mohou zmocnit naprosto legálně, s veškerým majetkem a k tomu jako návdavek dostanou k dispozici obecní, krajské nebo státní rozpočty. Nečestní lidé mohou být v současnosti příliš snadno zvoleni do čestných funkcí.

Vilém Barák