Motto: „Na minulosti nemůžeme nic změnit,
ale budoucnost můžeme učinit lepší“

Středověký antisemitismus, kdy židé mohli za „všechny pohromy světa“, neúrodou počínaje, přes záplavy a morem konče je - naštěstí - věcí minulosti. Dnešní antisemitismus má dvě základní příčiny:

1.dlouhodobě neřešený palestinsko  – izraelský spor o území,

2.hospodářská krize, která na Západě nejvíce dopadá na přistěhovalce a jejich potomky.

Ad 1/ Chceme-li učinit svět lepším a zároveň odstranit kořeny antisemitismu, musíme se i my, evropští židé, snažit mnohem více přispět k mírovému řešení na Středním východě. Zcela jistě nám sympatie světové veřejnosti nezískávají obrázky vybombardované Palestiny či Bejrútu. Jak Židé, tak Arabové jsou (polo)pouštní národy, kde odedávna platilo pravidlo „oko za oko, zub za zub“. Abychom se mezi sebou úplně nepozabíjeli, bylo toto pravidlo změkčeno možností „náhrady škody“ v materiálním a finančním slova smyslu. Nevede cesta právě tudy? Konec konců, když jsme dokázali s muslimy přátelsky (sou)žít ve středověku a dokonce se jeden od druhého učit, proč by se nám totéž nemělo podařit v 21. století?

Ad 2/ Stejně jako v Čechách krize dopadla nejvíce na Romy, kteří horko těžko hledají jak práci, tak i bydlení, na Západě nejhůře dopadla právě na muslimskou populaci.

Kombinací obou faktorů (chudoby a válek na Středním východě a severní Africe) vzniká výbušná směs - džihád - svatá válka proti Západu a Židům i v Evropě. Teroristé v Paříži také ospravedlňovali svůj čin účastí Francie na válce proti muslimům.

A teď klíčová, kacířská otázka: „udělali jsme my, evropští židé vše proto, abychom pomohli řešit izraelsko-palestinský problém a předešli, nebo pomohli řešit následky ekonomické krize“? Odpovíme-li na výše položenou záporně, pak nemůžeme z Evropy jen tak utéci a nechat místní obyvatelstvo, „ať si s radikálním islámem pomůže samo, jak nejlépe umí“. Osobně si vůbec nedovedu představit, že bych měl svým slovanským příbuzným a přátelům poděkovat za to, že nás po II. světové válce mezi sebe přijali, ale zároveň jim oznámit, že utíkám, protože nám v Evropě začalo hrozit nebezpečí. Hanba by mě fackovala. V Evropě musíme zůstat a pomoci jí bránit, pokud to bude nutné.

Naopak se musíme ptát, kde a jak můžeme Evropě nejlépe prospět. Evropě můžeme, po ekonomické stránce, nejvíce prospět tím, že alespoň někde pomůžeme nastartovat její růst a obnovit blahobyt, jaký tam panoval v 60. letech minulého století. Problém spočívá v tom, že na území EU žije jen 1,13 mil. Židů (blíže viz zde) a těžko od nich můžeme očekávat, že mohou „zachránit“ celou Evropu, vezmeme-li v úvahu, že Anglie, Francie, jižní Evropa a Balkán jsou dávno za zenitem své výkonnosti. Jak například můžete pomoci středoevropské zemi, která dříve byla strojírenskou velmocí vyvážející do Číny, Indie velké investiční celky a dnes je pouhou tranzitní zemí, o níž dnes Čína či Indie ani okem nezavadí? Jak můžete pomoci městu, které vyhodí oknem 1,3 mld. Kč za „Opencard“? Bohužel, ztracená varta!

Krátká vsuvka: všechny „upadající“ evropské státy skončí, díky „Smlouvě o zóně volného obchodu“ (TTIP), jen jako další „nepsané“ státy USA. Stejná myšlenka, jen více „okatá“, napadala i bývalé kremelské vládce. „Proč by Československo, Polsko, Maďarsko a další státy světové socialistické soustavy měly být samostatné, když se mohou stát rovnou sovětskými republikami v rámci jednotného SSSR“? Smlouva TTIP je jen sofistikovanější formou této staré kremelské myšlenky. Jak se nám ta historie hezky opakuje, což?! 

Zkrátka a dobře, pomoci můžete jen tam, kde o to stojí a kde jsou pro to vytvořeny právní a ekonomické podmínky. Naším dlouhodobým cílem je vytvořit v Evropě prosperující města a obce - jakési ostrůvky prosperity – v nichž můžeme vytvořit poptávku pro další města a obce a postupně tyto ostrůvky rozšiřovat. V každém případě, kde s těmito ostrůvky začít je důležité strategické rozhodnutí, které bude mít svůj dopad po staletí, takže si jej musíme dobře promyslet.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami