Hovořím-li o Slovanech, pak bez ohledu na to, zda jde o Západní (Polsko, Litva, Estonsko, Lotyšsko, Kyjev), nebo Východní (Rusko). Hovořím-li o radikálních Slovanech, pak jde zejména o ty, kteří vsázejí na silové řešení konfliktů (a opět bez ohledu na to, zda pocházejí z Východu či Západu). Hovořím-li o umírněných Slovanech, kam například patří většina Čechů i Slováků, pak jako o těch, kteří preferují diplomatické řešení konfliktů, před válkou.

V čem tkví problém radikálů? Vyzbrojit např. Ukrajinu sofistikovanými zbraněmi nelze bez „dodání“ jejich obsluhy. Doba výcviku v případě ovládání „inteligentních“ zbraní trvá od šesti do osmnácti měsíců, někdy i déle. Jinými slovy zbraně musíte do místa konfliktu dopravit i s vojáky! Přesně takhle začínala válka ve Vietnamu. Postupně, jak se bojová fronta rozšiřovala, bylo nutné do Vietnamu dopravovat stále další a další zbraně i s vojáky na jejich obsluhu, až válka nakonec zasáhla celé území státu. Dáme našim radikálům volnou ruku k tomu, aby vznikl v Evropě nový Vietnam? Na závěr jen připomínám, že válka ve Vietnamu trvala téměř 10 let!

Krátká vsuvka: samostatnou kapitolou jsou „falešní radikálové“ napojení na zbrojní průmysl, ať už se jedná o novináře, nejrůznější analytiky a politiky. Válka je pro zbrojní průmysl zatraceně velkou příležitostí, jak realizovat vysoce nadstandardní zisky. Zbrojaři k tomu potřebují válce nakloněnou veřejnost, vládu a parlament. Odpověď na otázku, zda tito „falešní radikálové“ přitom přijdou či nepřijdou zkrátka, nechám na laskavém čtenáři.

Předesílám, že obsahem tohoto příspěvku není soudit, kdo tragickou válku na Ukrajině zavinil. Příznivci Petro Porošenka budou tvrdit, že veškerá vina leží na straně Moskvy a příznivci Vladimíra Putina pravý opak. U obou stran sporu půjde o nezpochybnitelný názor. Jediné co lze nesporně konstatovat je tvrzení, že myšlenka „slovanské vzájemnosti“ je ve psí a Slované se mezi sebou – před zraky celého světa – „rvou jako koně“. Rozstřílené obytné domy, školy a nemocnice - tedy objekty zcela nevojenského charakteru - jsou toho dokladem. Nemrzí Vás, jak ze sebe před celým světem děláme naprosté barbary?

Neumíme-li se sami mezi sebou dohodnout na mírovém řešení ukrajinského konfliktu, musejí nastoupit zprostředkovatelé. Francois Hollande a Angela Merkel za nás odvedli „černou práci“ spočívající v zastavení (těch nejtěžších) bojů a vytvořili tím možnost přenést řešení konfliktu k diplomatickému stolu. Zda za něj zasednou radikálové, nebo umírnění je věcí nás samých. Požadujeme-li po muslimech, aby se umírnění - se svými radikály -vypořádali sami, máme jedinečnou možnost, jak jim jít příkladem.

A co říci na závěr? Převládnou-li v budoucnosti názory radikálních Slovanů, nejspíš nás čeká nová, dlouhá vietnamská válka v Evropě. Skutečně ji chceme? V opačném případě čeká Ukrajinu nejspíše „více či méně kultivovaný rozchod“ po vzoru Československa. Souhrnně řečeno: radikálové jsou pro jakoukoliv společnost - islámskou počínaje a slovanskou konče - velice nebezpeční a vyhrát bychom je zcela určitě nechat neměli!

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami