Kdyby neexistoval, kdyby panovala čistá anarchie, Polsko s pětinásobnou vojenskou převahou by ihned obsadilo slabší Čechy, Itálie Maltu a Israel jadernými zbraněmi preventivně bombardoval Teherán. To však neděje, protože státy jistá pravidla respektují a existence pravidel – Řádu – vypovídá o existenci jistého Společenství, které se jimi řídí. Existuje tedy jistý Mezinárodní řád a ten dokládá existenci jistého mezinárodního Společenství, které jej respektuje….a proč je jeho váhání chybou:

Existence jakéhokoliv pravidla je podmíněna jeho dodržováním, příp. existencí síly, která je schopna dodržování vymoci. Bez respektu či vymáhací síly nemá smysl o pravidlech uvažovat. Mezinárodní řád existuje proto, že jeho účastníci jej dobrovolně dodržují (podle idealistického předpokladu) nebo existují síly, které jsou schopny jej vymáhat (podle realistického pohledu). Charakter vymáhání (např. rezoluce OSN či  intervence supervelmoci) je další otázkou.

Vymáhat pravidla náleží prvotně nejvyššímu zastupiteli Společenství, tj. OSN, konkrétně Radě bezpečnosti OSN. Není-li OSN ve stavu rozumné akceschopnosti (např. kvůli obstrukci některých jeho členů), pak se v tomto případě logika jednotné representace Společenství hroutí a situace se ujímají leadři jejich frakcí. Každá frakce je tak nucena situaci posuzovat svou optikou a podle toho i jednat. USA, jako leadr nejsilnější frakce má právo i nutnost situaci posuzovat svou optikou, protože žádné “společné optiky” na úrovni OSN (anebo alespoň RB OSN) nebylo dosaženo. USA jsou oprávněny (podle některých názorů dokonce povinny) vymáhat respektování Mezinárodního řádu Společenství podle své optiky, zájmů a možností. Jednak z důvodu neexistence vyššího konsensu a vyšší síly, která by tak činila a jednak z důvodu, že alternativa „nečinit“ neexistuje (i nicnedělání je činem, který má závažné důsledky).

O tom, že je užití chemických zbraní nepřípustné, se shodlo mezinárodní Společenství před téměř stoletím, je to součást jak mezinárodní legislativy, tak i nepsaného, ale obecně respektovaného Mezinárodního řádu. OSN není schopno jejich neužívání v syrském konfliktu vymoci, ani jinak adekvátně reagovat.

Některé frakce Společenství mají různé vymáhací prostředky (např. diplomatická a ekonomická podpora Ruska a Iránu), ale nechtějí je použít. USA jako jediný aktér disponuje účinnými silovými prostředky. Je jeho morální povinností vůči Společenství jich použít k vynucení Mezinárodního řádu. Pokud to bude úměrné jeho možnostem i výhodné pro jeho zájmy, je užití síly zároveň ospravedlnitelné i před vlastními americkými občany.