Představuju si to asi takhle: Novináři už nemají čím zaujmout čtenáře, Bartošová nudí, kauza ProMoPro úspěšně zametena pod koberec, teď maličko svitlo s důchodkyní, maminkou ministra průmyslu a obchodu, jíž jako blesk z čistého nebe spadlo z Mexika do klína 16 milionů. Ale to je zase pro prostého čtenáře příliš vysoká, vzdálená hra, která ho jen frustruje. Což takhle Vít Bárta?

Toho jsme si už dlouho nepodali. Aby nebyl lidem zbytečně sympatický. A teď nám jako na zavolanou hlasuje v parlamentu se vztyčeným prstem, nevadí, že na jednom portále je na fotce s prostředníkem, na druhém s ukazováčkem. Prostě urazil řadu poslanců (jako by se stádo v ohradě dalo urazit) a musí být exemplárně potrestán.

Učím na FAMU a tam také po mnohahodinovém vypjatém jednání s kolegy po zkouškách hlasujeme, a někdy už toho mám natolik plné zuby, že, jako tuhle, zvedám ruku všelijak. Třeba, ačkoli antibolševik, se zaťatými prsty, protože mě chytla křeč z dlouhého psaní poznámek. Avšak na naší škole se to bere jako regulérní, nikoho nezarážející hlasování, podstatné přece je, že jsem zvedl ruku, a ne třeba nohu. Nikdo nezkoumá polohu mých prstů, leda bych si je strkal do nosu, což vedoucí katedry prof. Chytilová u pedagogů nesnáší.

Ovšem já už se v našem Kocourkově nedivím ničemu. Připomíná mi to tady absurdní chování lodního radisty z Haškova Švejka, který, zatímco Titanic šel ke dnu, se zajímal telefonicky do zatopené kuchyně, co bude s obědem. Tahle zemička dopadne bezpochyby jako onen Titanic, jestli se už konečně nezačneme zabývat podstatnějšími věcmi než kravinami typu, jak kdo zvedá packu v parlamentu a jestli to pohorší část jeho členů se sníženou inteligencí.

Vít Olmer
režisér