Objevit po tolika letech již dlouho známé a nepojmenovat i daleko důležitější problémy systému o kterých dokonce informoval šéf ČLK pana presidenta Zemana již na začátku jeho prvního období a dále soustavně varuje prostřednictvím medií veřejnost i politiky a to i na zasedáních zdravotních výborů parlamentu je velmi úsměvné.

Bohužel ale nezaznělo, že je to především ministerstvo, které rezignovalo na svoji kontrolní a koncepční činnost. Především ve vzdělávání a způsobu financování i nešťastným předáváním některých kompetencí VZP a bohužel i některým odborným společnostem, které však na rozdíl od ministerstva nenesou odpovědnost před občany.

Co chtít od nezkušeného ministra, který se obklopil sice mladými a ambicemi sršícími poradci navázanými zejména na farma lobby? Obraz rádců doplňují bývalí tvůrci Julínkovi privatizační koncepce, u kterých si dokonce ministr zvyšoval svoje znalosti drahým studiem.

Personální politika ministra je i terčem kritiky a vtipů. Náměstek pro zdravotní péči je hygienik spojený s prosazováním čínské medicíny a podivnými kšefty ještě z Hradce Králové, hlavní hygienik je přitom výživová poradkyně. Obsazení šéfky SUKLU bylo na hraně se zákonem o státní správě a způsob odvolávání a dosazování ředitelů některých fakultních nemocnic by vydalo na celý román.

Necitlivost a mediální neobratnost při odvolávání ředitelů a jmenování nových, vybíraných zaúkolovanými tzv. objektivními komisemi se ukazuje jako problém, především pro ministra. Zejména, když se např. ukázalo, že i samotný ministr podepisoval smlouvu na úklid s Horáčkovými firmami! Ztráta důvěry místo jasně řečených a pojmenovaných chyb  při odvolávání  zavání spíše šikanou.

Ekonomika většiny fakultních nemocnic řízených ministerstvem navíc hrozí katastrofou a bude muset brzy dojít opět k sanaci jejich dluhů mimořádnými finančními prostředky.

Zvyšování byrokracie místo jejího odbourávání, zejména ve spojení s lékařskou a sesterskou dokumentací, zátěž často zbytečnou statistikou a dalšími hlášeními prakticky všeho přispívá k nechuti starších ročníků lékařů, hlavně praktiků a sester dále vykonávat své povolání při mnohdy neodpovídající odměně.

Preference drahých přebujelých fakultních nemocnic na úkor nemocnic spravovaných kraji a ambulantní sféry, jak ve financích, tak v často podivných investicích je zdroj rozporů. Projekt  DRG restart  je sice  bohulibý, ale představuje dofinancování systému částkou několika  desítek mld..

Návrat k osvědčenému systému vzdělávání, který nám záviděla nejen celá Evropa pro sestry spolu zkrácením jejich studia zpět na 4 roky s maturitou pouze v některých předmětech a u lékařů se složením atestace po 3 letech praxe a to nejen ve fakultních nemocnicích spolu se snížením byrokracie je jediným rychlým i efektivním řešením. Je třeba ale tvrdě vystoupit proti vysokoškolské lobby a fakultním nemocnicím, které profitují na tomto systému. Nikoho také nezajímá, že na jejich ambulancích často pracují mladí lékaři bez atestací a zkušeností za nízkou odměnu, než je jim milostivě po 5 i více letech umožněna atestace.

Sestry magistry po 6 letech studia často neumí ani základy ošetřovatelské praxe. Ale ovládají přebujelou sesterskou byrokracii.

Komora farmaceutů opakovaně varuje před špatnou lékovou politikou, která nahrává farma řetězcům a jejich snahám o monopolizaci. Důsledkem jsou podivné rozdíly v doplatcích za léky, reexporty a nedostupnost cca 70 léků pro pacienty. Ministr, který  dopustí, aby chybělo tolik léků a dokonce i Digoxin pro kardiaky by si měl udělat kolem sebe pořádek nebo ,když to neumí, tak raději odstoupit.

Systém mnoha zdravotních pojišťoven, kterým na účtech leží nerozdělených téměř 7 mld. pro poskytovatele, zejména pro okresní nemocnice a ambulantní sféru je bez důsledné kontroly ze strany ministerstva. Správní a dozorčí rady obsadili politici a dokonce lidi s velkými střety zájmů, kteří se při kontrole uzavírání smluvních vztahů nebo kvality péče příliš neosvědčili.

Ministr Mgr. Vojtěch by se měl více řídit doporučeními ČLK a lidí z dlouhodobou praxí, aby se české zdravotnictví dále nepropadalo do personální, odborné a finanční bídy. Navyšování platby za státního pojištěnce je jen jedna ze správných cest, ale není samospasitelná. Správná alokace prostředků a jasné stanovení cílů a jejich realizace bez časových prodlev je nejlepší cestou k úspěchu.

MUDr. Vladimír Dryml
Bývalý senátor a náměstek ministra zdravotnictví za ČSSD