Americká retuš však byla také politickým instrumentem.

Známe to naší historie. Příklad za všechny: Z fotografie tří čerstvě Zlatou hvězdou vyznamenaných hrdinů SSSR (listopad 1943 za boj v Kyjevě), Antonína Sochora, Josefa Buršíka a Richarda Tesaříka byl po osmačtyřicátém Josef Buršík vymazán. Technickou americké retuše. Z politických důvodů.Bývalému prezidentovi A. Zápotockému na fotce, na níž v padesátých letech promlouvá k občanům, retušér dodal dav posluchačů – ve skutečnosti jich bylo málo. Příkladů ze zahraničí je mnoho, věnují se tomu specializované webové stránky. Nejsympatičtější bylo, když retušéři přestali používat americkou retuš na fotografie tehdejšího vedoucího činitele SSSR M. S. Gorbačova – konečně byla na jeho pleši vidět „amerika“; a proč ne. I to byla politická změna.

Retuš je manipulace. Retuš politická je politická manipulace. Buď něco zakrývá, odstraňuje, nebo přidává, doplňuje. Ani v jednom případě to není pravda. Retuš je zákeřná, protože působí podvědomě. Jenom při znalostech historie, událostí, jednajících osob atd. může divák manipulaci odhalit. Zpravidla si retuše nevšimne.

Americká retuš se na fotografie už nepoužívá, máme Photoshop a jiné obdobné programy na úpravu fotografií. Většinou se používají ke zkrášlení fotografovaných – herečka je na první stránce časopisu najednou bez vrásek, je jaksi omlazena, má zdravější pleť…

Existuje ale i opačná retuš − ke zošklivení. Sleduji sdělovací prostředky, zejména internet, ale i tištěné produkty, a stále více narážím na fotografie prezidenta Miloše Zemana, které před jejich publikováním měl k úpravě grafik pracující s Photoshopem; pracující ovšem s cílem jeho zošklivení  − najednou má an face na fotce propadlé tváře, více vrásek, podivnou bradu, záhadné tmavé flíčky v obličeji, podivně vypouklé oči… Čili jde o politické užití retuše, teď už nikoli americké či umělecké; technika přece kráčí kupředu. Politická slušnost a solidnost nikoliv.

Vladimír Pelc

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele