Otázky redaktora se týkaly aktuálních (nejen) pražských problémů: Dostavění vnitřního a vnějšího dopravního okruhu, toho, zda bude tzv. vládní úřednická čtvrť, nemocnice… a sporů Hřiba s premiérem Andrejem Babišem o těchto tématech. To podstatné a jediné, co ze slov Z. Hřiba za dvacet minut rozhovoru plynulo, bylo my máme tyto podmínky, které musejí všichni, a hlavně Babiš, přijmout, nic jiného možné není.

Politika podle Z. Hřiba znamená diktát. Jeho diktát. Nikoli diskuzi o problémech a jejich optimálních řešeních. O jeho názorech a tvrzeních diskutovat nelze. Je geniální, jeho spolustraníci jsou geniální. Proto jeho a jejich názory jsou jedině možné. Z tohoto hlediska jde o politickou kontrakulturu.

Kladu si otázku proč politickou stranu Piráti občané volili, a proč jejich preference, i přes evidentní rozsáhlou odbornou a politickou nekvalifikovanost reprezentantů této strany, stoupají?

Je to především záležitost generační – tuto stranu volí a budou ji volit hlavně voliči do čtyřiceti let věku, volba tak je generační záležitost, nikoli racionálně politická. Je to i reakce na zatuchlost politických stran zavedených, tradičních, věkovitých. Politická strana Piráti své voliče vábí razantností. Razantnost je, zejm. pro voliče mladší generace, přitažlivá, politická razantnost jako by byla předpokladem, že s ní budou všechny problémy vyřešeny. S razantností jde souběžně tvrzení o jednoduchosti veškerých řešení. I negativní povahová vlastnost politiků, dávajících najevo své hypertrofované ego, neúměrné sebevědomí, může některé voliče přitahovat.

A také se v politickém ovzduší vznáší dávné heslo Johna Lennona nevěř nikomu, komu je nad třicet, opakované Timothym Francisem Learym, o pět a dalších pět let, pokud jde o věk nedůvěry, posunované Danielem Cohn-Benditem, „Rudým Dannym“, který ve vyšším věku plul do řad establishmentu.

Politická strana Piráti se se svou politickou kontrakulturou vládnoucím establishmentem stát chce. Piráti už vyhlašují, že po příštích volbách budou skládat vládu a budou mít vlastního premiéra.

Chraň nás pánbůh. Radši se, alespoň v případě politické strany Piráti, pojďme řídit heslem nevěř nikomu, komu je pod třicet (nebo raději pod čtyřicet).

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele