André Maginot (17. 2. 1877 až 7. 1. 1932) byl francouzský politik, voják, člen parlamentu, v letech 1929 až 1932 ministr války. Jeho nejznámějším politickým činem bylo, že prosadil vybudování soustavy pevností na hranicích s Německem, známé jako Maginotova linie. Politickým činem. Nikoliv strategicky kvalifikovaným.

Linie měla chránit hranice Francie s Belgií, Lucemburskem, Německem, Švýcarskem a Itálií. S těmi neutrálními však nedostatečně. Německé nacistické jednotky ve 2. světové válce zaútočily přes neutrální Belgii. Obdobně jako při začátku 1. světové války.

Absolvent základní školy by panu Maginotovi vysvětlil, že když německá vojska v první světové válce zaútočila na Francii přes neutrální Belgii, že to ve druhé udělá stejně. Opevnění Maginotovy linie nesplnilo svůj účel, Francii před nacisty neochránilo, jejich vpádu do Francie nezabránilo. A tak došlo na kritiku, na otázky: K čemu byly vyhozené miliardy, neměly být směrovány spíše do mobilních motorizovaných obrněných jednotek atp.? Důsledkem bylo zklamání, deziluze, rozčarování, roztrpčení; zmar, zřetelný pocit marnosti, nesmyslného vyplýtvání miliard peněz – to vše lze souhrnně označit jako syndrom Maginotovy linie.

U (bývalých) vojáků bojujících v Afghánistánu – poté, co ho cizí vojska vyklidila – se také projevuje syndrom Maginotovy linie, vyskytují se totiž otázky, zda jejich boj měl vůbec cenu, stálo to za to, jaký byl smysl dvacetileté vojenské operace, jaký cíl, jaký výsledek? K čemu miliardy výdajů? A co otázky pozůstalých po padlých?

Mnozí vojáci, účastni ve vojenských akcích v Afghánistánu, si tedy nutně kladou otázku: K čemu to bylo dobré? (Tedy, když pomineme jejich nadstandardní příjmy za tuto vojenskou účast.)

Pro vojenské útoky na Afghánistán se zdráhám použít frekventované označení „mise“ – mise, jak slovo naznačuje, by měla být aktivita přinášející něco pozitivního. Co přinesly vojenské operace v Afghánistánu za dvě desítky let? Co pozitivního? Vojenské operace v této zemi misemi nebyly.

V této souvislosti musím vzpomenout perlivý fejk náčelníka genštábu Armády ČR gen. Aleše Opaty – prý je přítomnost cizích armád v Afghánistánu obhajitelná, protože NATO má obrovské vojenské schopnosti a potenciál ozbrojený konflikt v Afghánistánu rozhodnout velmi rychle; myslel tím v podobě vojenského vítězství tohoto paktu nad Tálibánem; viz, 6. 3. 2019. Hluboká vojenská nekvalifikovanost z takového tvrzení crčí, politická nekvalifikovanost sálá.

Absolvent základní školy by panu Opatovi vysvětlil, že vojensky v Afghánistánu vyhrát nelze. A že jeho tvrzení není strategicky kvalifikované.

Maginot se praktického stvrzení nekvalifikovanosti svého nápadu nedožil; Opata dožil a ve stejné funkci – možná nám nyní veřejně vysvětlí hloubku své myšlenky o tom, že NATO má obrovské vojenské schopnosti a potenciál ozbrojený konflikt v Afghánistánu velmi rychle rozhodnout. Už se na to těším.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele