Hra je plná obrazů nelehce interpretovatelných. Někdy rozporuplných. Myslím však, že autor hry i režisér inscenace rezonují se skutečností: žijeme v době násilí, politicky a nábožensky motivovaného. Ve hře ale vidím poselství lidství – veškerému násilí se musíme vzepřít, odstranit a nepřipustit ho.

Některé kritické reakce jsou zjednodušené, prvoplánové; například proti nahotě herců. Nahota je na divadle dnes už téměř běžná; v kultivovaném podání normálního diváka neuráží.

Zastavím se u dvou souvislostí. Velmi často novináři a dokonce i někteří divadelní kritici/teoretici vyslovují při základním hodnocení inscenace slovo „provokace“; autor a režisér prý provokují a tím na sebe strhávají mediální pozornost, moc kumštu v tom není… Pochybuji, že aktuální netradiční pojetí, vyjádření, přístup lze takto charakterizovat a tím i odsoudit. Není snad v posledních dvou staletích zpravidla na počátku nového originálního kumštýřského výrazu právě provokace? Vzpomeňte na impresionisty – při jejich prvních výstavách byli též označováni za provokatéry, což bylo, vzhledem k předchozímu akademizujícímu malířství, také pravda, a oni sami o to usilovali – byli v radikální opozici vůči malířství předchozímu, provokovali jeho tvůrce, jeho diváky.

Inscenace má osmdesát minut. Protesty se ozvaly zejména proti scéně, v níž Ježíš Kristus, je to postava sestupující z kříže, znásilní muslimku; ta trvá asi minuty dvě.

Vyskytly se někdy až hysterické reakce na inscenaci: žaloby, vniknutí nesouhlasících na jeviště a její přerušení; existují i útoky politické. A to je druhá souvislost, na kterou chci upozornit: kardinál Dominik Duka podal na hru, resp. na Centrum experimentálního divadla, jež Divadlo Husa na provázku spravuje, žalobu. Proč?

Rozhodl jsem se podat žalobu jako fyzická osoba. Jsem sice i statutární orgán České biskupské konference a reprezentuji katolickou církev navenek v České republice, ale předně miluji Krista jako člověk. Postup divadla silně zasáhl do mého vyznání, a proto se obracím na soud, aby rozhodl, co je ještě umění a co již je jen úmyslné poškozování jiné osoby a mých práv, tvrdí.

Pokud první reprezentant katolické církve podal takovou žalobu, je to výrazný politický útok na svobodu projevu. Demagogický. Vždyť proč do vyznání pana D. Duky a jeho lásky ke Kristovi nezasáhly jiné scény uvedené hry, například ty, v nichž teroristé/islamisté vraždí své (křesťanské) zajatce střelou do týlu, nebo podříznutím krku? V takových případech nejde o úmyslné poškozování jiných osob a práv pana D. Duky? Milovaný Kristus pana D. Duky snad takové jednání schvaluje? Nebo je cílem podivné žaloby něco jiného? Co třeba nutnost opět se zviditelnit ve veřejném prostoru jako bojovník za čistou morálku … (dále dosaďte dle své libosti), a odvrácení veřejné pozornosti od problémů katolické církve. Myslím, že důvodem té žaloby jsou právě výrazné problémy katolické církve. Katolická církev má zásadní problémy vlastní – vnitřní a vnější. Vnitřním problémem především je rozsáhlá homosexualita v této organizaci, mnohdy homosexualita pedofilní; vnějším problémem je silná postupující sekularizace a aktuálně též možnost zdanění finančních plateb jako údajných restitučních náhrad. A právě tyto problémy jsou důvodem žaloby, kterou D. Duka podal. O jeho vyznání v žádném případě nejde.

(autor hry Naše násilí a vaše násilí: Mladinsko Gledališč, režisér inscenace Oliver Frljić; v květnu uvedl festival Divadelní svět Brno 2018)

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele