Z nekřesťana Jurečky se mi chce zvracet a vidím, že dělá vše pro to, aby lidovci v příštích parlamentních volbách pod jeho vedením dosáhli závratných 0,5 % hlasů.

Jen pro pořádek bych rád uvedl, že plat prezidenta republiky včetně nezdanitelných náhrad dělá zhruba 600.000 korun. Navíc nepočítám vojenské výsluhy, které oba dva měsíčně pobírají. Čekal jsem, že český prezident Ostuda zahřmí z Hradu, nebo alespoň zamektá sdělením, že tento potupný návrh odmítá. Sloužil jsem s tehdejším kapitánem Pavlem u speciální jednotky v Prostějově a všichni jsme věděli, že je to držgrešle, ale toto si paní Eva Pavlová opravdu nezaslouží. Jednou za rok si vyjede do světa, respektive na Ukrajinu, udělá čest manželovu jménu, to znamená ostudu, a dva roky o ní není slyšet. 

Na paní Evu se budeme skládat my, daňoví poplatníci, neboť tento institut není nikde v Evropě. 

Francouzský prezident Emmanuel Macron hradí náklady první dámy ze svého rozpočtu. Prezident Miloš Zeman svého času posílal část svého prezidentského platu na Fond ohrožených dětí, Klokánek. Paní Pavlová chtěla dělat charitu, na kterou pravděpodobně neměla mentální nastavení a bude ráda, že daněmi českého lidu se jí zasponzorují vizážisté a návrháři, make-upy a kostýmky. 

Mohu spekulovat, že prezident Pavel je zastáncem teorie, která praví, že kdo má hroší kůži, nepotřebuje páteř. Prezident Pavel, věren svému jménu, dělá i nadále České republice Ostudu. Pavel neví, jak dlouho existuje země, v jejímž čele stojí. Na síti X sdělil, že se zúčastnil recepce na německém velvyslanectví u příležitosti Dne německé jednoty. Česko-německé vztahy nemohou existovat více než padesát let, jak tvrdil Pavel na síti X, protože Česká republika vznikla v roce 1993, tedy před 31 lety. 

Vládní bouře ve sklenici vody.  Bakalář Jan Lipavský zjistil, že už není Pirát a že mu ve straně vadí hlavně komunisté, jak prohlásil. Různí komentátoři, včetně prezidenta Miloše Zemana, nazvali Lipavského po odchodu od Pirátů různými hanlivými přízvisky. Vzpomenu jedno, možná trefné, pojmenování, Jan Hlodavec Lipavský.  Tento nikým nevolený jedinec, který se díky Pirátům dostal tam, kam se dostal, a po odchodu Pirátů z vlády „morální maják“, historická ukázka nevzdělanosti na ministerstvu zahraničí, zůstává na svém postu.

Poslankyně EP Markéta Gregorová svého času prohlásila, že bakalář Lipavský je nejlepší ministr zahraničí. Pravděpodobně užila více než povolené množství některého z pirátských lektvarů a blouznila v přímém přenosu. Nevzdělání bakaláře Lipavského je tristní, jak to komentovali mimo jiné v týdeníku Euro, jeho závěrečná bakalářská práce byla hodnocena nejhorší možnou známkou. Tuto práci komentoval Jan Schneider u Jany Bobošíkové s tím, že tato bakalářská práce má pouze 30 stran a vůbec nesplňuje podmínky pro bakalářskou práci.

Proč byl Lipavský vybrán do této funkce? Mohu pouze spekulovat, že byl vybrán podle metody takzvané negativní volby. To znamená, pejorativně řečeno, aby neohrozil ještě hloupější jedince, než je on sám (Nassim Taleb).

Československo i jeho nástupnické varianty se vždy pyšnilo vzdělaností a z toho vyplývajícími schopnostmi bývalých ministrů zahraničí. Uvedu několik příkladů, JUDr. PhDr. Edvard Beneš, druhý československý prezident, dalším byl Jan Masaryk. Po převratu v roce 1989 mohu vzpomenout další výrazná jména ministrů zahraničí, Jan Kavan, který se vypracoval na předsedu Valného shromáždění OSN, JUDr. Cyril Svoboda, PhDr. Jan Kohout, PhDr. Lubomír Zaorálek. Záměrně uvádím tituly výše uvedených ministrů, protože všichni výše uvedení byli produkty špičkového socialistického vysokého školství.

Nyní si dovolím stručně porovnat výkony diplomata okresního přeboru Jana Lipavského s výkonem diplomatky 1. třídy, indonéské ministryně zahraničí Retno Marsudi. Skóre diplomatických jednání mezi indonéskou ministryní Marsudi a Janem Lipavským je 128 pro Marsudi ku 29 Lipavského. Marsudi neustále cestuje po Africe, Evropě, Asii i Americe a všude uzavírá dohody, smlouvy a čistí cestičky pro indonéské podnikatele. Lipavský nikam necestuje. S nikým, krom spolku z Bruselu a s partou z Washingtonu, takřka nejedná (zdroj: Michal Svatoš).

Proto by mě zajímal ekonomický, nikoliv ideologický, přínos této tragikomické, možná i zamindrákované postavičky sedící na ministerstvu zahraničí, a položím nerudovskou otázku „kam s ním?“, s dovětkem, aby nenadělal ještě větší škody. 

Na závěr si dovolím citovat bývalého amerického státníka a diplomata Benjamina Franklina: „Polovina pravdy je často velká lež.“ A já mám pocit, že jsme v posledních deseti letech součástí jedné velké lži.