Možná se opakuji pro mnohé s nechtěným názorem, že v místě, kde probíhá válečný konflikt, by se mělo pomáhat, ale nikoliv dodávkami zbraní. Státy, které odmítají posílat zbraně do místa konfliktu, je nejen Orbánovo Maďarsko, ale rovněž taky Rakousko, a málo kdo ví, že tyto dodávky zbraní zamítá také Gruzie. Jediným a rovněž jedinečným řešením je vyjednání příměří, a poté mírových dohod, které by byly kompromisním řešením pro zúčastněné strany. O tomto řešení se mluví více než dříve, ať to bylo na straně Americké – Henry Kissinger, tak na straně druhé, jejímž protagonistou byl turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, a na naší politické scéně bych rád jmenoval bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, Cyrila Svobodu, profesora Petra Druláka, bývalého náměstka ministra zahraničí, který napsal známá díla o mezinárodních vztazích. Petr Drulák je zastáncem tzv. reál politiky, není to žádný válečný štváč, naopak byl "vyštván" ze svého pracoviště, v kterém byl dlouholetým ředitelem. Bohužel bakalář Lipavský odmítá vzdělané a chytré lidi, kteří působí v nepřímé spojitosti s resortem, který řídí.

Poznámka, když přišly devadesátky, tak jsme měli radost z nabyté svobody slova, ale teď mi to připadá vzhledem k výrokům vládních představitelů a novopečeného prezidenta, že se blíží padesátky. Vlády, které podporují ať přímo, nebo nepřímo jakýkoliv válečný konflikt, mohou využívat korupční potenciál neskutečných rozměrů. Samozřejmě na úkor svých občanů. Tyto vlády mají rovněž tendenci, aby se obyvatelé těchto států nedostali k relevantním informacím, a tyto cenzurovat. Uvedu příklad. "Zákaz ruských médií v Evropě je obranou svobody slova," prohlásil Josep Borrell. Toto je příkladný protimluv.