Vrátím se ke komentáři Jana Schneidera, který implikuje ve svém rozhovoru závislost Zelenského na bílém prášku, což mnozí diváci mohli vidět v přímém přenosu na mnichovské bezpečnostní konferenci. Tato závislost může být důsledkem jeho nepředvídatelného chování. Nebudu se zmiňovat o mých prarodičích, kteří pocházeli ze západní Ukrajiny, ale mohu s jistotou sdělit, že Zelenského režim nevyjadřuje zájmy většiny obyvatel Ukrajiny.

Adorování válečných zločinců, stavění jejich monumentů, neuznání Volyňského masakru, spáchaného ukrajinskými nacisty na území Polska. To vše vyvolalo roztržku mezi polským ministerstvem zahraničí, zastupovaným ministrem Radoslawem Sikorskim, který prohlásil, že pokud se Ukrajinci nepřiznají k Volyňskému masakru, tak mají zapomenout na členství v Evropské unii.

Kdyby osvobozenecké hnutí proti ruskému tyranovi na Ukrajině nebylo jenom čirou propagandou, tak by na ukrajinských velvyslanectvích ve státech Evropské unie byly nekonečné řady dobrovolníků, hlásících se k boji ve spravedlivé válce. Bohužel opak je pravdou, Zelenského režim nemá nic společného s demokracií. Zákaz pravoslavné církve, likvidace oponentních politických stran, lovy mladých mužů napříč celou Ukrajinou vykazují znaky fašizace této země. Stejně jako v celé Evropě, tak i na Ukrajině se vžil pojem propagandismus.