Jedním z problémů, který způsobuje velice často nepochopitelné a častěji i nedůvěryhodné jednání levicových stran je např. vztah k přímé volbě prezidenta. Opominu v této chvíli postoj stran pravicových či středových, které absolutizují problém osobní svobody jednotlivce i na úkor svobody druhého, a proto se jim“stává“, že k některým problémům posilujících tyto svobody občana nejen v případech přímé demokracie jako je referendum či přímá volba prezidenta, musely pod vlivem situace ustoupit a přímou volbu v PS PČR prohlasovat. A to i přesto, že byla výrazně narušena jejich „svoboda“ volit si toho zaručeně svého prezidenta hlasy svých poslanců a senátorů. Naopak do té doby levice volala po referendu i přímé volbě prezidenta (ČSSD hlasitěji a bez větších podmínek, KSČM tišeji, o to více s podmínkami). Když byl po různých peripetiích učiněn první krok a PS se pochlapila a přímou volbu schválila, objevuje se zde nebezpečí, o němž pravice hlasitě hovořila, že z takovéhoto způsobu volby může vzejít nějaký majetný populista či jiná „nevhodná“ (asi politickým stranám nevhodná) osoba. Prostě hlas lidu, hlas boží, ale jen když to nám vyhovuje.

Problém přímé volby nyní stojí před svým „ověřením“ v Senátu PČR a ejhle zejména levice přebírá rétoriku stran pravicových. A stačilo k tomu opravdu málo, velice málo. V médiích se začala objevovat některá možná jména tak nějak živelně nastolována ať některými občanskými iniciativami, které v přímé volbě mohou vidět jakési své vítězství, i když se o ně zasloužily nepřímo, a některé ani málem, anebo médii samotnými, která tradičně rozehrávají své hrátky, na něž jim někteří politici skáčou jak slepice na plivanec. Ježíši, pro Krista pána, co kdyby byl v té „mediální šaškárně“, jak to např. pro Novinky.cz nazval předseda Klubu senátorů za ČSSD v Senátu PČR, zvolen např. podnikatel Okamura nebo jiní (padají totiž i taková jména jako profesor, politolog, sociolog, komentátor nebo čím vlastně je J. Keller, prof. V. Dvořáková, prof. J.Švejnar, bývalí premiéři M. Zeman nebo J. Fischer atd. Určitě se dají očekávat další jména. No a co, pánové politici? Kdo vlastně rozhoduje, kdo je pro přímou volbu a případný výkon funkce prezidenta ČR občan - osobnost vhodná a kdo nevhodná?  Když to bude někdo, koho vyberete vy, tak to bude to pravé ořechové? Nestačila Vám ta poslední, vůbec ne mediální, ale naše šaškárna ve Španělském sálu Pražského hradu? Asi ne, zřejmě se některým natolik zalíbila a povídá se, že i s ní spojené získané „hlasovné“. Takže se jen tak mimochodem dopředu upozorňuje na možnost neschválení přímé volby prezidenta Senátem PČR? Vážení, omluvou nemůže být ani fakt, že hlasy levice nestačí.

Levicovým stranám sluší (by slušelo), aby namísto „hlasovacích matematických šarád až (šaškáren)“ kolem některých legislativních předloh, které konec konců realizují jejich volební programy, se více soustředily na to, co by jim mělo být vlastní. Ne kolik toho dají občanům tzv. zadarmo či menší peníz, ale spíše svým působením občana vychovávaly a vedly k odpovědnosti, ke standardům lidské slušnosti a demokracie, tvorbě většího počtu pracovních míst, k objasňování spravedlivějších a účinnějších reforem, které i levice vnímá jako nutné atd. Viděl bych jako produktivnější, kdyby v této době objasňovaly (myšleno ty politické strany) pravý smysl přímé volby prezidenta ČR jako dalšího z nástrojů přímější demokracie a že se tento proces nezastaví, bude pokračovat k přímé volbě hejtmanů, primátorů a starostů, obecnému referendu a k dalším formám zvyšování podílu občanů na správě věcí veřejných. Začít by se mohlo s takovouto „výchovou“ třeba uvnitř těchto levicových stran mezi svými zákonodárci, kteří přímou volbu asi nepodpoří, jak sdělil mimo jiné sociální demokrat Vícha. Jednoho jímá hrůza, když se v ČSSD kolem přímé volby prezidenta uvažuje takto, co se asi děje u druhé, pardon první strany na levici KSČM. Prostě slušelo by levici, aby třeba namísto těchto svých mediálních vlastních šaškárniček např. začala generovat „onu osobnost vhodnou“, a třeba právě napříč spektrem občanských aktivit a iniciativ, aby byl alespoň trochu a upřímněji naplňován smysl institutu přímé volby prezidenta a skutečně většího, odpovědného podílu občanů na této volbě.

Zkuste, vážení zákonodárci, udělat pro některé z Vás asi nepředstavitelné - začít naplňovat velice vážně a seriózně předvolební sliby nejen z částí volebních programů týkající se prohlubování demokratických mechanismů. A prosím, tentokráte nesvádějte své chování a hlasování na složený slib, který hovoří o vlastní svobodné vůli a svědomí. Třeba by nyní mohlo být více nasměrováno k občanům.

Vlastimil Balín, Most