Tento grandiózní prohřešek komentoval předseda vlády Fiala asi takto: Pokud by si nebyl jist, že to bylo náhodné, určitě by z toho udělal „závěry“. Zatím mu dal žlutou kartu. Piráti chtějí demisi. V intencích jejich ideologie je to neodpustitelný čin. Nejedlý měl vazby na Rusko, nějakou dobu tam pobýval a podnikal. Takový člověk je toxický a je nepřijatelné na něho jen pohledět, natož si v hospodě povídat pět hodin. Na první pohled pro normálního člověka je taková reakce nepředstavitelná. Copak se ministr spravedlnosti nemůže setkat s člověkem, s kterým dříve jednal a znal se s ním?

Celá tato mediální a politická kampaň je typickým projevem nedůvěry ve vlastní lidi, prostředí špehování a donašečství, vazalství nesamostatných lidí. Implikuje to totalitní režim padesátých let, v kterém nesměl významný komunista ani pohlédnout na „třídního nepřítele“, už vůbec ne se s ním setkat. Nicméně si myslím, že i tenkrát si správný komunista takové jednání „obhájil“ před nadřízenými. Dnes, jak vidět, má s obhajobou ekvivalentní subjekt potíže.

Jak se chovají svobodní lidé, a jak loutky?

Normální lidé v normální vládě jsou svobodní a suverénní. Pokud by se to událo ještě v dobách svobody, předseda vlády by se asi takového subjektu zeptal, o čem hovořil s tímto člověkem a proč to dělal. Tím by to skončilo. Určitě v tom hrála roli náhoda, a protože se oba aktéři znali z předchozí činnosti, pětihodinový rozhovor lze vysvětlit jako přátelské posezení, v kterém se ministr věnoval i jiným lidem. Je důkazem ubohosti, že se tomu připisuje něco jiného.

V současné době ideologické nesvobody, vytvářející podezírání, nedůvěru, ponížení a vazalství, se lidé chovají jako loutky, vedené řídícím centrem, mají především strach, aby se neobjevilo jen smítko na jejich kádrovém profilu. Něco takového, co ministr udělal, bylo vymanění se ze špagátků loutky a nezávislé jednání, které je hodné svobodného člověka. Dnes ministr není svobodným člověkem. Ministr se tedy „utrhl“ ze špagátků.

Strach z informací

Celé toto totalitní myšlení jsme zažili za nacistů a komunistů. Především byla obava vedení, že by i kovaný komunista se mohl dozvědět nějakou pravdu, nějakou reálně znějící informaci, a dát zapravdu oponentovi. Taková obava je samozřejmě i dnes. Všichni musí v prolhaném systému být stále hlídáni, aby se pravdu nedozvěděli. Dnes jsou na internetu informace ze světa, které pravdu v nějaké míře vždy obsahují, a tak každý, kdo se chce dozvědět něco mainstreamem zatajovaného, se to dozvědět může.

Ale je tu působení stokrát opakované lži, která se stala pravdou. Tato „pravda“ se musí opečovávat, musí se stále tato lež opakovat, aby „pravdou“ zůstala, protože stačí jen smítko reálného myšlení a pravdivého vyjádření nebo jen polevení v důslednosti, aby se úporně opakovaná lež, která stála takové úsilí a peníze, nezhroutila jediným pravdivým slovem. Představme si, že ministru Blažkovi se nevěří, jako konečně každému v totalitě, a teď náhle tento člověk se dozví něco, co vědět nesměl, a on už přestane věřit v aktivistickou „pravdu“ iluzí a báchorek. Prohlédne na základě dlouho hlodajících pochybností v jeho nitru, pochybnosti se „dají na pochod“ k změně přesvědčení. Proto musí být každý hlídán a neustále propagandou přesvědčován. Čím větší lež propaganda obsahuje, tím větší úsilí k přesvědčování a vymývání mozků být musí. Proto ten vztek, proto ty útoky na člověka, který se projevil jako normální a svobodný, což je v totalitě nebezpečné.

V případě ministra Blažka není pravděpodobné, že by na takové náhodné schůzce obdržel nějaké informace a na základě toho změnil svůj názor, ale totalitní ideologové si to myslí, každý nekontrolovaný kontakt je nebezpečný pro režim. Celá ta psychologie strachu a podezírání vytváří právě takové podezření, na kterém je celá kampaň založena. Vysvětlil některý reportér, proč mu schůzka vadí? Všichni přijímají narativ, že schůzka je nepřípustná, všichni jsou tedy v zajetí paranoidního podezírání. Já osobně bych neviděl důvod podezírat člověka, který je na vysokém postu a evidentně se tam dostal jako spolehlivý a mělo by se mu věřit.

Média jako vládci našich osudů

Podezírání z nějakého státu nebezpečného činu je jen jedna z možností, které kampaně vytváří v současném prostředí nastupující totality. Ale je tu ještě další element, který má svoji důležitost. Média, ovládaná celkovou ideologickou atmosférou a zodpovědná svým donátorům, se dostávají do situace vládců a určovatelů ideologie a norem, co je správné a co špatné. Protože jejich konkurence je pouze v amatérských internetových médiích, oni spojeni společnou myšlenkou vládnout a určovat morálku využívají monopolu na „pravdu“, který mají. V pozadí stojící politruci jejich „pravdu“ určují. Tito politruci určí některou osobu jako toxickou, a potom už je jen na mediálních pracovnících, jak se snaží zasloužit si svůj plat. Protože Nejedlý je toxický a Blažek podezřelý, je potřeba spustit kampaň. Jinak by si mediální pracovníci nezasloužili plat. A to je nebezpečné ohrožení jejich existence a životní úrovně.

Je trapné, že ministerský předseda jim podléhá. Klaus a Zeman měli problémy právě proto, že monopol médií na pravdu zpochybňovali, zato z nich udělala média nebezpečné a nepřípustné osoby. Co média chtějí, o tom se jedná. Ony rozhodují. Když se pustí do Nejedlého a Blažka, tak to hned všichni opakují jako mantru, nenajde se člověk, který by řekl, že je to přece nesmysl, že to nemůže mít žádný význam (kam se poděli normální lidé?). Dokonce vysocí politici si nemohou dovolit vypadnout z paranoi. Fiala nemá to charisma, aby se ozval, aby vysvětlil, že to tak není, že je to pouze zlovolná kampaň. Musel by obvinit média i Piráty a argumentovat. Ale on se nemůže postavit médiím, za kterými tuší vůli loutkovodičů.

Dát médiím příležitost ke kampaním, byť sebenesmyslnějším a hloupým, je neprozřetelné. Proto se všichni snaží takovou příležitost nedávat, a potom se stávají z veřejných osob nesvéprávné, nesvobodné osoby, chodící pokud možno kanálem, aby se náhodou nesetkali s někým, koho by mu vyčítali. To je také příznak totality, v které jsou média tak blízko loutkovodičům, že si s nimi nikdo nechce zadat. Představme si, co měl Blažek udělat, když se opravdu v hospodě setkal s Nejedlým náhodou. Měl odvrátit zrak a dělat, že ho nevidí? Nebo měl říkat před celou hospodou: „Já se s tímto člověkem nechci setkat.“

Média už vytvořila takové metody, že jimi označený toxický člověk ve všech případech je „nakažený“. Oni určují, že je „nakažený“. Když se obula do Blažka, bude už nakažený vždy a celý národ ho za nakaženého bude mít. Samozřejmě mimo aktivní opozice. Lidé nebudou vědět proč, také je nebude zajímat proč. Prostě to říkala televize, a tak je to pravda. Blažek by se mohl opřít o opozici, ale to neudělá.

Média už vytvořila nástroje a normy, o kterých se nediskutuje. Pokud je nerespektujete, potom vás zahubí kampaněmi.

Vytváření konfliktní linie

Aktivistická skupina, tedy ta, která je v akci a chce měnit společenské poměry, v současné době je to globalistická klika a její hlavní představitelé Piráti (světově je to hnutí WOKE), pokud chce uspět, musí vytvořit konflikt. Jinak se ustálené poměry nezmění, přirozený vývoj půjde svojí cestou, ve svobodné společnosti se prosadí přirozené a reálné skutečnosti. To znamená, že manželství bude svazek muže a ženy, aniž by to někdo zpochybňoval, záchodky pro muže s mušlemi budou oddělené a označené, lidé všech národností budou si rovni a nebudou se svým státem spojováni, vlajky budou státní a nikoho nenapadne vyvěsit cizí vlajku osamoceně, děti budou normálně vychovávány podle svého přirozeného pohlaví, poškozené děti budou mít svoji zvláštní školu a nebudou obtěžovat a zdržovat ve výuce ostatní děti, lidé se mohou sdružovat bez problémů a mluvit cokoliv, co nepoškozuje druhé lidi, na veřejnosti budou zakázány kulturní projevy, mající nemravný, pobuřující a mládež kazící charakter, vláda se bude starat na prvním místě o národní zájmy, cizinci budou přijímáni podle zákonů do utečeneckých táborů, a pokud bude práce, mohou se zařadit do společnosti, atd.

Jestliže je úporná snaha tyto poměry změnit, vyžaduje to peníze (obvykle zahraniční), vliv, ovládnutí sdělovacích prostředků, ovládnutí občanských organizací, průnik agentů do ostatních politických stran. Tlak vytvoří protitlak a ideály vytvoří protiideály. Opačná strana si začne vytvářet svůj břeh příkopu, který se kope. Nejprve se vede diskuse, protože konzervativní strana bude chtít diskutovat, chtít vysvětlit od aktivistů, proč změny vyžadují a co přinesou. Najednou se zjistí, že aktivismus je nesmysl, že nic nepřinese a společnost poškozuje. Protože aktivisté jsou placení, přesvědčeni a pomocí různých školení mají vymyté mozky, nejsou schopni argumentovat reálně, ale jen ideologicky, což znamená, že nikoho nepřesvědčí (vyjma malých dětí, zvyklých na pohádky). Takže se nediskutuje a vytváří se nepřátelství, postupně gradující až k rozvratu a totalitě. V této situaci jsou lidé rozděleni na ONI a MY.

Názory a postoje se dělí do dvou skupin, do těch se musí vejít všechno, i zahraniční politika. Aktivistická skupina jasně řekla, že kdo je konzervativec a nesouhlasí s jejich ideologií, je svojí podstatou ruský agent, a proto je nebezpečný a toxický. Je to též opačně, lidé, kteří měli nějaké styky s Ruskem, se stávají toxickými osobami, aniž by za něco mohli, ne že by museli být nebezpečnými agenty Putina, ale protože se setkali s jinou realitou světa, než je šířena aktivisty, a to je nebezpečné. Přestože Nejedlý nic protizákonného neudělal, je zlosyn. Potřební jsou pouze ti, kteří věří „naší pravdě“ a neptají se na nic. Člověk, který má jiné informace, než obsahuje propaganda, je ruský agent, i kdyby nebyl.

Tábory se uzavírají do bublin, neposlouchají se a nerozumí si, chystá se občanská válka. V této situaci, kdy je zapotřebí každého nálepkovat, co je, tedy jestli je spojenec nebo nepřítel, se nyní nacházíme. Proto není možné, aby se figura jednoho tábora setkala a kamarádsky vyprávěla s figurou druhého tábora. Pro mnohé lidi, kteří nepochopili změny, které se v posledních letech udály, je to nepochopitelné. Ministr Blažek byl možná ještě naivní, když šel na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii a myslel si, že jim svoje chování vysvětlí. Samozřejmě, že mu to nedovolili. Vždyť, proboha, v dnešní době už názvy organizací nejsou pravdivé, matení pojmů není jen v běžném textu, ale i v názvech a pojmenování čehokoliv a kohokoliv. Milion chvilek pro demokracii se choval k Blažkovi jako fašistická bojůvka.

Dnes už platí, že oponent není člověk, je to nestvůra, a ministr Blažek by si měl uvědomit, že už nežije v době svobody. A pokud chce zůstat na svém postu, musí se zařadit do války, musí bojovat, ne diskutovat. Blažek si to uvědomil pozdě a pochopil, že si musí na hlavu sypat popel, aby se udržel na postu. Obhajování svojí svobody se vzdal.

Tato konfliktní linie je už tak silná, že se projevuje její dehumanizační podtext. To se projevilo, když Miroslav Ševčík pomohl člověku, zbitému policejním komandem. Dnes má proto potíže. Správně v intencích doby měl nechat toho člověka zemřít a nevšímat si ho. Nepříteli se nepomáhá, nepřítel musí zahynout.

Vlastní rozum jako „nebezpečný element“

„Nebezpečný element“ napovídá, že pokud se chtěl ministr Blažek s Nejedlým konspirativně setkat, určitě by to neudělal v hospodě, v které všichni na ně vidí, a může si být jist, že se to objeví ještě večer v mediích? Pokud se mělo jednat o nějaké domlouvání, nám zdravý rozum říká, že měl tisíc možností setkat se naprosto utajeně. To ovšem u mediálních pracovníků neplatí, ti se neřídí logikou, a vůbec ne rozumem, ale zlovolnými kampaněmi na osoby, které jsou pro loutkovodiče nepříjemné hlavně tím, že jednají svobodně.

Ministr Blažek se s panem Nejedlým znal z dřívějších politických styků a asi si měli co povídat a možná i obdržet nové informace. Jinak si nelze pětihodinový rozhovor představit, než vlastně normální přátelské posezení. Že bylo náhodné, je nejpřijatelnější vysvětlení, protože plánované by asi nedělali tímto způsobem. Když ubožáčtí mediální pracovníci tvrdí, že to byla plánovaná schůzka a pět hodin trvání bylo z nějakých státu nebezpečných důvodů, potom jsou to opravdu ubožáci, protože takové vysvětlení přece normální rozum nebere. Konečně proč by se nesměli pět hodin bavit? O čem hovořili, zřejmě nevíme. Nebo se to ví? Někdo to nahrával? Pokud ano, nevyšel s tím na veřejnost nejspíše proto, že v tom rozhovoru opravdu nebylo nic, co by Blažkovi přitížilo.

Takový člověk, u kterého je nebezpečí, že bude opravdu myslící, nemůže přece zůstat na místě ministra! Potřebný je vazal, který se bude třást strachem, aby náhodou neřekl něco nevhodného, aby se náhodou nepodíval na člověka, o kterém se vedou mediální kampaně. Bude dělat politické procesy a překrucovat činy na politické, odsuzovat lidi, kteří jsou politicky nebezpeční, a to jsou především ti, kteří myslí vlastním rozumem. Představme si obžalovaného, myslícího vlastním rozumem, vyšetřující orgány, myslící vlastním rozumem, státního zástupce, myslícího vlastním rozumem, ministra, myslícího vlastním rozumem, a soudce taktéž. Co z toho vznikne? Copak totalita a prosazování genderismu, neomarxismu a WOKE se může dít v takovém prostředí? Kdepak, svobodné prostředí být nesmí.

„Zmařme prostředí vlastního rozumu!“ musí zaznívat v duších správných WOKE. Jejich smýšlení v tomto směru není samozřejmě zřetelné jen na tomto případě, ale na dalších, kde z nás dělají hlupáky, jako jsou univerzální záchody, nemravné pochody Prague Pride, které jsou prý nová kultura, manželství pro všechny, otevření naší země muslimským zástupům a likvidace státní suverenity. Jejich postoj v případě ministra Blažka, který si v mnoha případech ještě zachoval zdravý rozum a chová se svobodně, dokládá jejich zákeřné záměry. Oni tam prostě svobodně konajícího člověka nepotřebují, oni tam musí mít vazaly a zaprodance. Prosadit jejich nesmyslné, nemravné a zákeřné myšlenky vyžaduje totalitu, jinak se nic z toho neprosadí a lidé se jim budou pouze smát.