Stát se však stále tváří, že se nic neděje, a nepodniká nic, co by alespoň zastavilo růst úroků z prodlení. Ty tak rostou tempem 1,3 milionu Kč denně. Cílem Kverulanta je tento stav změnit. Proto dnes podal na liknavé politiky a jejich úředníky trestní oznámení za to, že ani nezastavili úročení dluhu.

V únoru 2020 uznal soud ve Vídni nároky společnosti Diag Human na exekuci majetku ČR až do výše 14,5 miliardy korun na území Rakouska. Rakouský soud tak rozhodl o vykonatelnosti rozsudku obvodního soudu v Lucemburku z 7. 6. 2019. Stejné rozhodnutí již bylo počátkem roku vydáno i ve Spolkové republice Německo. V listopadu 2019 tak učinila i Belgie.

Firma Diag Human se s Českem pře řadu let kvůli zmařenému obchodu s krevní plazmou. To, že má Diag Human na peníze (více než osm miliard korun jako výsledek arbitráže z roku 2008 plus úroky, celkem zhruba 14,5 miliardy Kč) nárok, potvrdil počátkem června 2019 právě lucemburský Nejvyšší soud. Stvrdil tím svůj dřívější nález, kterým také povolil exekuci majetku České republiky. Firma Josefa Šťávy si tak může vzít peníze českých daňových poplatníků, pokud se nacházejí v lucemburských, belgických a nově i rakouských a německých bankách.

Spletitá kauza kolem společnosti Diag Human se táhne roky. Její počátek leží v roce 1992 u tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara a jeho nepodložených vyjádření, kvůli kterým byl zastaven obchod Diagu s krevní plazmou. Arbitráž z roku 2008 přiznala Diagu náhradu škody ve výši 8,9 miliardy korun, a protože stát tyto peníze Diagu zatím nedal, částka denně narůstá o úroky ve výši 1,3 milionu. Celkem to i s úroky dělá více než 14,5 miliardy korun. Přes to všechno se zástupci státu už roky tváří, že se naprosto nic neděje a daňový poplatník už nikdy žádné peníze Diagu nebude muset platit. Přesto však Česká republika prohrává jeden soud za druhým. Odpovědné osoby za vedení sporu ujišťují veřejnost, že stát se úspěšně brání. Zamlčuje však, že se již jen brání exekucím. Meritorní spor je podle všeho již dávno a zcela prohrán.

Kverulant se s liknavostí a alibismem státu neodmítá smířit a koncem roku 2020 podal na liknavé politiky a jejich úředníky trestní oznámení porušování povinnosti při správě cizího majetku (ZDE). Neudělali nic, aby alespoň zastavili úročení ve výši 1,3 milionů denně.

Nejpozději od pravomocného uznání nálezu v Lucembursku v květen 2017 byl stát jako dlužník povinen hledat cesty, jak prohře čelit a jak nezvyšovat dluh státu. Neudělal nic, přitom principiálně měl stát několik možností. První z nich bylo zahájení jednání s Diagem. Ten opakovaně tvrdí, že v tomto případě zastavil úročení. Druhým možným řešením bylo složení dlužné částky do soudní úschovy. Jde o tak zvanou soluční úschovu, která ze zákona zastavuje úročení z prodlení.

Koncem léta 2019 požádal Kverulant o rozhovor obě strany sporu. Právní zástupce společnosti Diag Human Jan Kalvoda s natáčením souhlasil. Zástupci Ministerstva zdravotnictví mluvit na kameru odmítli, ale slíbili odpovědět na písemné dotazy. Svůj slib však ani po urgencích nedodrželi. Více již v Kverulantově videu: