Tento pro lidské oko neviditelný a hluchoněmý virus je nakažlivější než jeho originál a dělá si legraci z lidské strategie stádové imunity. Kromě toho umí se vyhýbat střetu s imunitním systémem lépe než člověk. Na toho čekají za dveřmi tři střety: Velký reset, výsledky Mnichovské bezpečnostní konference a informačně-propagandistické aktivity.

Střet první: Římský klub a Velký reset

Proč a v jaké souvislosti vznikl Římský klub? Zjednodušená odpověď zní: Byl založen po ukončení Druhého vatikánského koncilu (1962 – 1965) k převzetí a plnění části výsledků tohoto shromáždění. Účastnilo se ho více než 2500 katolických biskupů, které svolal papež Jan XXIII. Cílem koncilu, který skončil za vlády Pavla VI., bylo reagovat na potřeby doby. K nejzásadnějším rozhodnutím koncilu patřil dialog s vyznavači ortodoxního nebo protestantského pojetí křesťanství, nebo dokonce s nekřesťanskými náboženstvími, především se Židy a muslimy. Církev se také rozhodla mimo jiné nahradit latinu národními jazyky při bohoslužbě a obrátila svou pozornost k nevěřícím. Tolik oficiálně.

Neoficiálně, ale jak potvrdil čas, víme, že koncil se stal přelomovým okamžikem v moderních dějinách katolické církve. Ta se rozhodla otevřít modernímu světu a vnitřně se reformovat ve smyslu světové vlády, dogmatu o udržitelném růstu a ochraně chudých. Na toto úsilí navazuje založení Římského klubu v dubnu 1968. Jedná se o globální think tank, který celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou první zprávou Meze růstu. Římský klub o sobě uvádí, že je organizací jednotlivců, kteří sdílejí společný zájem o budoucnost lidstva a usilují o změnu. Budiž. Současný pracovní program římského klubu se zaměřuje na témata reformulování cílů a změnu fungování ekonomických systémů; oddělení růstu prosperity a spotřeby zdrojů; zajištění obživy, pracovních míst a příjmů. Z vybraných zveřejněných zpráv stojí za zmínku ve spojení s tímto příspěvkem, se základy digitalizace společnosti a zblbnutí mladé generace s pomocí nových výukových a vzdělávacích metod kromě již zmíněné Meze růstu (1972), Lidstvo na rozcestí (1974), Revize mezinárodního pořádku (1976) a Na hraně (2015).