Rdousící dopad na velmi malé živnostníky

Evidence tržeb zavádí povinnost pro každého poplatníka bez ohledu na jeho velikost. Povinnost může být vnímána rozdílně, byť formálně zatěžuje stejně velké i malé podnikatele. Dopad na malé podnikatele ve srovnání s velkými je mnohem nepříznivější.

Zákon měl stanovit limity, aby nezatěžoval velmi malé poplatníky, kteří mohou být významní v poskytování doplňkových služeb a výrobků pro místní trh, ale z hlediska daňového nejsou významní pro výběr daní. Správa daní musí být rozumná. Pokud však zákon zatěžuje novou povinností někoho, kdo má příjem např. do 100 000 Kč ročně, stejně jako Agrofert, je takový formálně rovný přístup fakticky nerovným z hlediska zatížení velmi malých podnikatelů, vůči kterým může být likvidační. Jsou totiž i důchodci, kteří si ojediněle přivydělávají prodejem rukodělných či zemědělských výrobkům na místních jarmarcích nebo prodejem pod víchou. Nejsou významní z hlediska daňových příjmů státu, ale jsou významní z hlediska místních zvyklostí. Že jsou ještě ekonomicky činní, byť v malém, je může lidsky uspokojovat. Chtít po takovýchto jedincích zakoupení elektronické pokladny je daňově zbytečné a lidsky hloupé. Tlak na tyto jedince může vést k tomu, že podnikání zanechají, jelikož nové povinnosti budou vnímat jako likvidační, či se přesunou do šedé ekonomiky. Ministr financí na jedné straně nemůže posílat důchodce sekat trávu, aby si zlepšili svůj příjem ve stáří, a na druhé straně je zatěžovat za jejich aktivitu nemístnou administrativou.

Tuto chybu původního návrhu zákona o evidenci tržeb si uvědomil i ministr financí Babiš, když navrhl, aby se nevztahovala na podnikatele s příjmy do 250 000 Kč ročně. To je však velmi nízká hranice. Rovněž se nemá vztahovat na neziskové organizace - spolky.

Zatížení daňového poplatníka, negativní efekt s kontrolním hlášením

Vysoká škola Karla Engliše v Brně upozorňuje, že byrokratický systém, který neustále zavádí nové povinnosti pro daňového poplatníka, nové formuláře, kontrolní hlášení DPH, elektronické pokladny a jiné přitěžující povinnosti neadekvátně časově, ale i finančně zatěžuje podnikatele. Z obavy před sankcemi za nesprávný postup ve složité daňové správě pověřují touto činností specializované osoby, jako například účetní a daňové firmy, což představuje další náklady. Vytváří se situace, kdy každá jednotlivá povinnost nemusí být likvidační. Ovšem ve svém souhrnu vytváří pro malé a střední podnikatele rdousící efekt. „Tisíckrát nic, umořilo vola.“ Tímto umořovaným volem jsou malí podnikatelé.

Výzva pro Parlament

Vysoká škola Karla Engliše vyzývá Parlament, aby napravil hloupost plošnosti zavedení EET a určil jednotnou hranici malého podnikání, které bude daňově zvýhodněno z hlediska administrativy daní. Takovou hranicí by měla být povinnost podnikatele platit DPH, tedy obrat (nikoliv zisk) 1 000 000 Kč ročně (asi 83 000 Kč měsíčně). Obrat jsou daňové příjmy bez odečtu výdajů. Z povinnosti EET by měli být vyjmuti řemeslníci, spolky a podnikatelé s malým množstvím přijímaných plateb v hotovosti.

Cílem rozumného státu nemůže být absolutizovat výběr daní, pokud tím dochází k likvidaci jiných pozitiv. Je logické, že malý domácí výrobce nebo sezonní podnikatel (učitel lyžování) raději svou činnost zruší, než by se na pár měsíců a pro pár korun výdělku nechal zatížit různými byrokratickými povinnostmi. To by však mělo za následek omezení pestrosti různých služeb a ekonomické aktivity lidí.