Zbyněk Fiala: Biden mocně prohráb kasu

09.03.2021 21:01 | Zprávy

Start nového amerického prezidenta Joe Bidena ohromil nejen velikostí federální pomoci ekonomice i domácnostem, která se blíží dvěma bilionům dolarů, ale také jejím zaměřením. Má jasně sociálně-demokratický charakter. Ale nepřehlédněme, že je dočasná. Může to Ameriku změnit?

Zbyněk Fiala: Biden mocně prohráb kasu
Foto: Archiv vydavatele Vaše věc
Popisek: Zbyněk Fiala

Nakonec došlo na záměr, se kterým přišel už Donald Trump – každému 2000 dolarů jednorázové pomoci, aby se zabránilo společenskému rozpadu Spojených států v nezvládnuté pandemii. V závěru loňského roku byli proti Demokraté, a Trump tak mohl prosadit jen 600 dolarů exekutivním rozhodnutím. Teď, když Demokraté nastoupili k moci a pokoušeli se tu částku dorovnat na cílové dvě tisícovky, vidle zasvištěly z rukou Republikánů. To je politika, nejde jen o to, co se dá, ale taky, kdo to dá. 

Mezitím značně pokročilo očkování, které už zvládá dva miliony vpichů denně a křivka vyznačující vývoj pandemie v USA obrací dolů. Když se to sečetlo v očích voličů, rozdíl příznivých a nepříznivých hlasů u Bidena přesáhl 15 procent, to je víc než v nejlepší fázi volebního boje s Trumpem. Zato Trump je na tom hůř než v nejhorší fázi před volbami.

Stávající mocenský pat v Kongresu to pochopitelně nemění, Senát je stále rozdělen 50 na 50. Šanci nabízejí jen příležitosti, kdy tam viceprezidentka Kamala Harrisová uplatní svou předsednickou funkci ze zákona a přidá rozhodující hlas. Jenže málokdy se rozhoduje prostou většinou jako v případě zvláštního dohadovací režimu, do kterého se podařilo natlačit Bidenův fiskální stimul. Chystaná legislativní smršť mimo oblast rozpočtování už narazí na obstrukční mechanismus opozice, který lze překonat jen 60 hlasy. A ty zatím Demokraté nemají.

Pokud jde o stimul, souboji s Republikány vynesl zastropování jednorázové pomoci, která končí u osob s ročními příjmy 80 tisíc dolarů. Pro představu, v korunách by to byla hranice 150 tisíc měsíčně. Ale to byly loňské nebo předloňské příjmy, které už mohou být jen hořkou vzpomínkou. Proto je tak důležité současné prodloužení pomoci v nezaměstnanosti, která může dosahovat až 400 dolarů týdně pro domácnost (my bychom řekli ke 30 tisícům korun měsíčně) nebo přídavky na dětí, které pomohou 93 procentům příslušníků této věkové kategorie. Nikoliv bezvýznamná je úhrada zdravotního pojištění těm, kdo přišli o příspěvek zaměstnavatele. Dětské přídavky i podpora pojištění mají být trvalé.

Co se Demokratům nepodařilo, to je zahrnout do stimulu také zvýšení minimální mzdy na dvojnásobných 15 dolarů na hodinu. To už by nebyla jednorázová pomoc, která zasyčí v neuhrazených účtech, proto se bude tento návrh zcela určitě vracet. Pokud jde o samotnou částku, tohle u nás neberou ani mnozí manažeři, ale to je zpráva o naší mzdové hladině, nikoliv té americké.

Bidenův stimul se liší od akcí předchůdců důrazem na sociálně orientované kroky, ale fakticky se jedná jen o zesílení trendu. Připomeňme úporné pokusy Donalda Trumpa, aby stimul byl už před vánoci, nebo zdravotní reformu prezidenta Baracka Obamy. Množí se signály, že skončilo období neoliberalismu se zarytým nepřátelstvím vůči státním zásahům do ekonomiky a odsouváním potřebných do role bezvýznamných lúzrů. Jak dlouho tahle změna vydrží?

Podle ekonoma Paula Krugmana, který věci komentuje v New York Times, jsou k důvody k optimismu. Agentura Bloomberg se možná drží zbytečně zpátky s předpovědí ročního růstu o 5,5 procenta, nejvyššího od roku 1990. Krugman považuje za konzervativní dokonce i odhad Goldman Sachs, kde očekávají růst o 7,7 procenta, nejvyšší od roku 1984. Ale jedná se o roční změnu proti loňskému propadu, takže s malými čísly nevystačíme. Pokud však nemá po roce nebo dvou optimismus zvadnout, vyžaduje nějakou velkou politickou iniciativu.

Je tu zkušenost ze záchranného plánu z roku 2009, jehož efekt brzy vyprchal a zůstala po něm „sekulární stagnace“. Trochu záhadné označení popisuje situaci, kdy ani extrémně nízké úrokové míry nepřispěly k využití potenciálu zaměstnanosti, a výraz „sekulární“ hlásí, že nikdo neví proč. Nízký růst je občas zpestřován nafukováním a praskáním investičních bublin, a s těmi si taky nikdo neví rady.

O příčinách se můžeme pohádat, ale složky problému jsou podle Krugmana zřejmé. Extrémně pomalé přírůstky pracovní síly omezily investice. Přispělo k tomu i zpomalení technologického pokroku. Před pandemií byla americká ekonomika hluboko pod svým potenciálem a teď se k tomu může snadno vrátit, až se stimul vyčerpá. Naznačují to podle Krugmana finanční trhy. Barometrem optimismu jsou dlouhodobé úrokové míry, které rostou jen velmi nepatrně ve srovnání s tím, co se dělo na začátku 90. let.

Zabránit tomu může rozsáhlý program veřejných investic placených hlavně novým dluhem, a taky vyššími daněmi, kdyby byl účet opravdu vysoký. Něco si říká o investice samo, například chátrající infrastruktura nebo boj proti klimatickým změnám. A je tu makroekonomický efekt – veřejné investice vytvoří pracovní místa, která by Ameriku vyprostila ze stagnační pasti.

Jenže jak to prosadit v rozděleném Kongresu? Odpověď nabízejí výsledky průzkumu od Gallupa, podle kterých Američané vyjadřují výraznou podporu pro legislativu ve prospěch investičního programu nové vlády. Zatím je to však jen částečná odpověď. Zatímco většina Američanů včetně republikánských voličů podpořila Bidenův záchranný balíček, žádný z republikánských zákonodárců pro něj v Kongresu nehlasoval.

„Velkou otázkou tak zůstává, jestli jsou Demokraté schopni vytáhnout z klobouku další politický zázrak a prosadit druhé kolo klíčové ekonomické legislativy proti „spálené zemi“ republikánské opozice,“ soudí Krugman.

Nejvíc se bude větrat, kdo to zaplatí. Ale státní dluhy ve vlastní měně je radost dělat. Něco vyřeší hospodářský růst, něco inflace. Čas je na vaší straně. Kdyby došel, tak se přidá, dluhopisy se refinancují a „furt se jde“. Samozřejmě, inflace zvedne úrokové náklady, ale jen u nových dluhů, zatímco váha starých se tiše odpařuje ve srovnání s novou příjmovou hladinou. Proto je dobré předfinancování, když jsou úroky dole. Tohle umíme i my, a tak aby to neuměli Američané. Horší je, když se začne otřásat měna. Koruna je mimochodem mnohem stabilnější než dolar, a kdyby nebylo ČNB, byla by silnější než dnes.

Prezident Biden řekl před hlasováním senátorům, že jejich podpora záchrannému balíčku vytvoří politický stimul, který by měl pomoci prosadit taky balíček infrastrukturních investic. Kampaň Build Back Better předpokládá federální výstavbu dálnic, rychlého internetu a zelených projektů. Ale Biden se může mýlit. Jestliže jsou tyto investice mezi Američany populární, může to posílit odpor Republikánů, jejichž hlavním cílem je, aby Biden neuspěl.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Martin Exner byl položen dotaz

Kdo přesně podle vás nebere válku na Ukrajině vážně?

A co máte na mysli tou podporou Ukrajiny všemi prostředky? Měli bysme tam nasadit i vlastní vojáky? Nebyl by ale tento krok začátek třetí světová? A máte dojem, že se Ukrajině pomáhá málo?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Z bláta do louže, z deště pod okap

15:16 Ivo Strejček: Z bláta do louže, z deště pod okap

Před výbory Evropského parlamentu vrcholí slyšení kandidátů na členství v Evropské komisi. Tomuto pr…