Teprve teď začíná Brexit naostro, oficiální výkop proběhne 29. března, bezprostředně po oslavách 60. výročí Římských smluv, stojících na začátku dnešní EU. Snad aby těch 60 let zůstalo neporušeno. Premiérka Theresa Mayová předloží v Bruselu žádost o vystoupení z Unie podle článku 50 a samotná EU se bude zabývat svou vyjednávací pozicí vůči Británii o měsíc později. Předseda Evropské rady Donald Tusk chce svolat příslušný summit na 29. dubna, přestože je to termín přesně mezi dvěma koly francouzských prezidentských voleb.

Od toho okamžiku se čas rozletí obrovskou rychlostí. Z dva roky musí být vyjednána smlouva, která nahradí stávající předivo vztahů Británie a EU způsobem, který by neměl přestavovat pád z útesu. Spory o parlamentní kontrolu celého procesu a složité vyjednávání londýnské vlády s oběma sněmovními komorami přinesly zdržení, takže nebylo možné spustit jednání už na minulém summitu EU. Konkrétní jednání tak začnou až někdy v červnu. Klíčové prvky přitom mohou být otevřeny až na podzim, po zářijových parlamentních volbách v Německu.

Na ostré jednání tak bude jen rok, protože pak ještě musí znovu dostat slovo národní parlamenty. Evropský vyjednavač pro Brexit Michel Barnier chce přitom nejprve vyjednat rozvod, a teprve pak nastavení dalších vztahů. Předpokládá, že by s tím mohl být hotov do prosince. Na ostré jednání tak bude jen rok, protože pak musí znovu dostat slovo národní parlamenty.

A tak buď se to do konce března 2019 stihne, smlouva se uzavře a život poběží dál podle pozměněných pravidel, nebo se to nestihne a následují vztahy podle nejobecnějšího uspořádání Světové obchodní organizace. Těm se nadneseně říká „s doložkou nejvyšších výhod“, ale fakticky to znamená ztrátu všech výhod dosavadního členství. Jen zrušení přístupu na jednotný trh znamená cla a – co je horšího – pohraniční kontroly osob i zboží.

Představa, že těžiště obchodu se rychle přenese do Spojených států, které vyjdou vstříc svému nejbližšímu evropskému partneru a vyjednají obchodní smlouvu s Británií „mimo pořadí ve frontě“, je mylná. Washington už upozornil, že nemůže vést jednání s Londýnem, dokud se britská vláda nevyváže z dosavadních svazků. Na start amerických jednání se bude čekat dva roky, i kdyby jednání s EU dopadla špatně.

V samotném Londýně přitom není úplně jasné, co znamená „špatně“. Nejtvrdší jádro euroskeptiků poukazuje na přednosti úplného vyvázání Británie ze všeho unijního. Nabízí růžový sen volných rukou v rámci pravidel WTO. Zdá se, že to jsou stejní lunatici, kteří veřejnosti namluvili, že na Brexitu vydělá, když například dosavadní platby do Bruselu půjdou na domácí zdravotnictví. Nic takového se zatím nepotvrzuje, naopak účet za rozvod (penze evropským úředníkům, slíbené investice a další platby) vyskočil na 62 miliard euro. Euroskeptici věří, že uhádají pouhé 3 miliardy, ale k tomu potřebujou i druhou stranu, která s tím bude souhlasit.

Čím dál víc je zřejmé, že byla mylná představa o silovém vyjednávání s EU, která si přece nemůže dovolit ztratit tak cenného obchodního, politického a bezpečnostního partnera. Pud sebezáchovy v EU je však silnější, protože jakékoliv drahé dárky by povzbudily odštěpenecké síly i v dalších členských zemích.

Banky, automobilky, aerolinky a další obory odkázané na volný pohyb, už začínají otevřeně hovořit o tom, že Británii opustí, aby se vyhnuly riziku pomalého průchodu zboží celními sklady a nevýhodami „nejvyšších výhod“ mimo jednotný trh. Začínají se zjišťovat důsledky přetržení vědecké spolupráce, výměny studentů a dalších vymožeností Evropy bez hranic. To má samozřejmě i své nevýhody. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že kontrolu migrace požadují i ti britští volici, kteří hlasovali pro setrvání v EU.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.