Obrat zaměstnance a důchodce a zalepit tak díry v rozpočtu, to je nejzřetelnější prvek daňové strategie fialové vlády. Nejvtipnější je pokus vydávat zdražení DPH za zjednodušení systému. Copak o to, zjednodušení by žádoucí bylo. V českém daňovém systému se nevyzná nikdo, ale to koneckonců platí i pro celé české právo.

Profesorka Vladimíra Dvořáková ve své knize Rozkládání státu (Universum, 2012) v této souvislosti mluví o systematické korupci, kdy nejsilnější zájmové skupiny už nemusí právo znásilňovat, protože dokážou prosadit, aby se hned při svém vzniku přizpůsobovalo jejich potřebám. Snížení počtu daňových sazeb DPH to opravdu nenapraví. Spíše posílí zvrácený charakter českého daňového systému, který se vyhýbá daňové progresi (z vyšších příjmů platit víc) a stále víc spoléhá na zvyšování DPH, která je ve své podstatě regresívní. Je to dáno tím, že čím nižší je příjem domácnosti, tím větší podíl v něm představuje nevyhnutelná spotřeba. Na ty bohatší dolehne DPH méně, protože mohou větší část příjmu investovat.

Jinou věcí je, že jak české právo, tak daňový systém by opravdu potřebovaly zjednodušení a zpřehlednění, ale pak bychom se museli utkat s těmi, kdo jeho tvorbu diktují. Proto je třeba u těch daní taková pozornost věnována sazbám, za kterými se mnohé schová, zatímco o faktickém výběru daní rozhodují také výjimky a zejména definice základu daně. Názorně to bylo vidět, když se Topolánkova vláda pokusila oslnit české daňové poplatníky „rovnou daní“ a sazbou daně z příjmu ve výši 15 procent.  Byl to čirý podvod, protože se na to nalepila i platba sociálního pojistného a rázem se danilo 20,4 procenta. Když byla nakonec nedávno superhrubá daň zrušena, vypadlo z výběru daní 100 miliard korun ročně. Chyba však nespočívá v tom, že se zrušil podvodný nesmysl, ale že jsme se nevrátili k daňové progresi, která vládla předtím.

Triumf nespravedlnosti

Daňové spravedlnosti se dlouhodobě věnuje „francouzská škola“, skupina ekonomů působících souběžně ve Francii a v USA, kde poskytují podporu progresívnímu křídlu Demokratické strany, jako jsou senátoři Bernie Sanders a Elisabeth Warrenová nebo ministryně financí Janet Yellenová. Čiší to i z titulu jejich nejpopulárnější knihy Triumf nespravedlnosti, kde se věnují nápravě neoliberálního trendu zahájeného v 80. letech minulého století (Saez, Emmanuel; Zucman, Gabriel: The Triumph of Injustice - How the Rich Dodge Taxes and How to Make Them Pay. W. W. Norton & Company 2019). Pravice si z toho asi nevezme nic, ale je to vynikající inspirace pro levici, jak o nápravě daňového systému uvažovat radikálně, sociálně spravedlivě, a přitom ekonomicky správně.