Česko je teď druhé v průměrném denním počtu zemřelých na Covid-19 za poslední týden. Vede Portugalsko se skoro 130 zemřelými, což je o padesát víc, než vykazuje Česko. Naše země v tuto chvíli patří také mezi čtyři země s nejvyšším celkovým počtem úmrtí na Covid-19 na milion obyvatel od začátku pandemie a je jen nepatrně za britskými 1700 nebo Slovinských 1750. Jen Belgie s 1870 je trochu výše, avšak tam už denní průměr úmrtí za poslední týden klesl na 22, a méně denních úmrtí než my mají i zbylé dvě země v žebříčku nad námi. Jako vedoucí dvojka tedy zůstaneme my a Portugalsko. V Americe se už vzestup zastavil, ale ti mají volby za sebou.

Naše prvenství v koronáči nás nepřišlo zrovna levně. Pozoruhodné je, že Česko kraluje i ve výdajích na nejrůznější pandemické záchranné a podpůrné programy. Přesná srovnání sice nemám po ruce, ale podle prosincové zprávy OECD se zvedne celková zadluženost veřejných institucí ČR (general government debt) až o polovinu, z výchozích 30 procent HDP (2019) na 45 procent (2021). Možná to dopadne o něco líp, předběžný odhad hospodářského poklesu v loňském roce podle ČSÚ (-5,0 %) byl výrazně menší, než se očekávalo. Celková hladina dluhu zůstane velice dobrá, ale nepřehlížejme fakt, že vydáváme více než jiní, a přitom se topíme hlouběji než jiní. Něco tu nehraje. Vypadá to na zásadní selhání řídících mechanismů.

Může to být i tím, že vláda je trochu roztěkaná, protože do pandemie, ve které umírají lidi, se vklínil náš volební rok, který smrtelně ohrožuje strany v pásmu sestupu. Prezident Miloš Zeman podnikl hrdinský pokus přinutit opozici, ať tedy řekne, co by dělala lépe, a zpestřil zákaz shromažďování startem volební kampaně. Ale protože takových šéfů tady máme víc, Ústavní soud kontroval rozcupováním volebního zákona, aby volby byly lepší, nebo (pravděpodobněji) žádné. A zaujal výhrůžné postavení vůči reptající vládě, že se možná podívá i na ta její nouzová opatření, která jsou „ústavně na hraně“.

Vedle známého – „co tě nezabije, to tě posílí“ – se tak začíná vnucovat stále neodbytněji úvaha, zda v době koronáče neplatí tahle logika i opačně: Co tě neposílí, to tě zabije.

Na první pohled to vypadá jako sbírka manažerských selhání. Pozorně čtu příspěvky pana „luise“ na našem blogu (luis příspěvky), když reaguje na plošnou státní pomoc bez ohledu na dlouhodobou hospodářskou politiku státu. Píše, že ve zprávách o vládní pomoci by raději viděl následující věty: