Čtvrtek bude velký den moderních dějin Evropy. Je to den britských předčasných voleb, které mohou být začátkem nejen rychlého a neuspořádaného odchodu Spojeného království z Evropské unie, ale také začátkem jeho rozpadu. Skotsko chce v EU zůstat a muselo by se odtrhnout. Irsko se nehodlá vracet k rozdělení tvrdou hranicí a muselo by se spojit. Ale taky londýnská City a podnikatelský jih Anglie budou Brexitem těžce poškozeny a nechtějí se s tím smířit.

Není to jediná zásadní změna, která poznamená budoucnost evropského kontinentu. Vrcholná schůzka k 70. narozeninám NATO potvrdila, že tahle organizace, zrozená ze studené války, je zralá do hrobu. Ani nebylo o čem jednat, pomineme-li prodeje amerických zbraní a zoufalou snahu Estonska znovu našlehat ruské ohrožení, aby se maličká pobaltská země stala smyslem obrovité vojenské organizace. Tím nejohroženějším na londýnské schůzce byl ve skutečnosti britský premiér Boris Johnson, protože jakákoliv jeho důvěrnější fotka s americkým prezidentem Donaldem Trumpem (nemluvě o společné tiskovce) mohla potopit jeho volební vyhlídky.

Pár dní předtím byla ustavena nová Evropská komise, a tam se toho taky hodně děje. Nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen je tuplovaně zelená, má minulost ministryně obrany a prosazuje důraznou klimatickou akci. Obojí teď bude důležité. Slušnou porci návrhů zdědila po Junckerově komisi. Na pravidelné radě ministrů financí a hospodářství už se objevil návrh na harmonizaci energetických daní, což je jasně namířeno proti uhlí. První cesta Leyenové zamířila do Afriky, protože hlavní bezpečnostní riziko nejsou nepostižitelní rozptýlení teroristi, proti kterým nepomůžou sebedražší americké vrtulníky, ale potenciální miliony ekonomických migrantů, které může zastavit jen promyšlená rozvojová pomoc. A pak je tu ta představa suverénní evropské armády.

Nové pojetí evropské bezpečnosti, větší akceschopnost unie a snaha vymanit se z amerického poručnictví bude hlavním tématem nadcházející Konference o evropské budoucnosti. Bude se o tom mluvit jinými slovy, ale tenhle obsah tomu dává smysl. Návrh se rodil v posledních letech. Jedním ze vstupů bude i známých pět alternativních Junckerových scénářů: 1) Jedeme dál, 2) Nic než jednotný trh, 3) Ti, co chtějí víc, 4) Dělat méně, ale účinněji a 5) Dělat víc společně. Později připojil ještě šestý: Posilovat Evropu hodnot – svobody, rovnosti a práva. Pokud by se EU rozštěpila na vícerychlostní, vstoupí do hry větší samostatnost eurozóny, která nás odřízne od velkých peněz.

Konkrétní příprava Konference o budoucnosti Evropy je nyní na pořadu vrcholné schůzky EU která se sejde ve čtvrtek v Bruselu. Ale tón naladilo už předchozí jednání francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který by se rád stal hybnou silou procesu, s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Vzešel z ní „non-paper“, tedy „ne-návrh“, tedy aspoň do doby, než to ostatní odkývou. Předpokládá drsný souboj o vedoucí úlohu, proto považuje za nutné, aby konference jednala na základě společného mandátu pro všechny tři instituce (Evropská rada, Evropská komise a Evropský parlament) i za přímé účasti členských států a také expertů a občanské společnosti. (ZDE)

Výraz „společný mandát“ spoléhá nepochybně na to, že se to nevymkne z rukou po nějakých extempore Evropského parlamentu a zůstane to pod kontrolou Evropské rady. Ve finále se pak můžeme těšit na další nádherné utkání mezi Německem a Francií. A protože jedním návrhů je spojit celkem nadbytečnou funkci předsedy Rady Evropy s funkcí předsedy Evropské komise, nestrannost tohoto finále by zajistila německá Ursula.

Jenže Evropský parlament už také zahájil přípravy a má zato, že klíčovou roli by měl sehrát jeho výbor pro ústavní záležitosti AFCO, protože z konference by mohl vzejít nový pokus o vznik evropské ústavy. Byť zatím všichni dávají přednost takovým jednáním, které se vejdou do stávajících základních dokumentů a nevyžadují schvalování obávanými referendy. (ZDE)

Celý „ne-návrh“ se vešel na půldruhé stránky, avšak co slovo, to důrazná akce. „Konference by se měla zabývat všemi naléhavými problémy, které ovlivní budoucnost Evropy, jako je role Evropy ve světě a její bezpečnost a obranná politika, vztahy se sousedy, digitalizace, klimatické změny, migrace, odstraňování nerovností, náš sociálně-tržní ekonomický model (včetně sociálních práv, průmyslové a inovační politiky, obchodu, společné měny, konkurenceschopnosti), vláda práva a evropské hodnoty.“ Především jde o to, jakými reformami začít a jaké to budou změny „včetně změn základních smluv“. Smyslem je více demokracie a evropských hodnot a účinnější fungování EU a jejích institucí.

Už tady bychom měli zpozornět. Naše zahraniční politika má dva pilíře: vlísat se k mocnému americkému kamarádovi a házet vidle do soukolí EU společnými silami Visegrádské čtyřky. Jestliže se však zvon evropských hodnot začíná tak burácivě rozeznívat a nabízí se i větší akceschopnost evropských institucí, mluví se hlavně o tom, jak nás účinně zkrotit odebráním peněz. A když se nám to nebude líbit, umožnit pobyt v samostatném chlívku mimo centrum dění. Z nejrůznějších jednání už opakovaně prosvitl návrh „dvourychlostní“ čí „vícerychlostní Evropy“, ze kterého je jasná snaha jádra odpoutat se od zavadlého peletonu. Kolonií smíme zůstat, ale bez reptání.

Uvedený společný mandát tří evropských institucí by měl být dohodnut už v lednu příštího roku. Tím by začala krátká první fáze konference, která se soustředí na demokratické fungování unie, zejména na to, jak naložit s evropskými volbami. Měli by tam být celoevropští kandidáti? Máme si dál hrát s tím, že „spitzenkandidat“, volební lídr jedné z frakcí Evropského parlamentu zároveň kandiduje na předsedu Evropské komise? Letos s tím neuspěl. Na stole je také občanská participace v evropských institucích a projednávaných otázkách, zatím známe hlavně evropské petice, které jsou dost bezzubé.

Svým způsobem to bude jednání v české režii, byť v Evropské komisi, která to bude z pozadí zajišťovat, se na zastupování národního zájmu nehraje. Hlavní odpovědnost za průběh konference předsedkyně von der Leyenová přidělila místopředsedkyni pro demokracii a demografii, kterou je Chorvatska Dubravka Šuica, ale ta bude úzce spolupracovat s českou místopředsedkyní Věrou Jourovou, která se soustředí na problém volebních ledrů, celoevropských kandidátních listin a dalších změn evropského volebního zákona (směrnice).

S tímto prvním okruhem problémů bychom měli být hotovi už v létě a otevřela by se druhá fáze konference trvající (na návrh Evropské komise) do roku 2022. Ta by začala za německého předsednictví EU a končila za francouzského předsednictví EU. Společný německo-francouzský „ne-návrh“ zároveň doporučuje silnou občanskou participaci v jednáních, „proces zdola“, stejně jako zapojení expertů. Cílem mají být „hmatatelné, konkrétní výsledky“ v podobě doporučení, které v létě 2022 projedná Evropská rada. Máme to pod kontrolou.

V Evropském parlamentu už se sbíraly další konkrétní návrhy, do čeho se pustit. EP chce především prosadit, aby měl legislativní iniciativu, tu má zatím jen Evropská komise. Evropská rada by pak byla „druhou komorou“ parlamentu. A další zahřmění – v Evropské radě, kde je zatím možnost veta, by mělo převládnout většinové hlasování. EP také žádá větší pravomoce národních parlamentů, které by mohly kontrolovat postup svých vlád v evropských institucích, a připomíná dřívější francouzsko-německé návrhy na posílení azylového systému, ustavení reálné ochrany evropských hranic (jako jeden ze zárodků evropské armády) a vytvoření rozpočtu eurozóny.

Bude to tedy vřava. Když se podíváme na českou agendu, je obyčejně spolehlivě proti klimatické akci, proti většinovému hlasování, proti harmonizaci daní, krátce – proti. Zatím o nic nešlo, byly to jen nápady. Teď začnou vážnější jednání. Možná bychom si měli i my ujasnit, jakou budoucnost opravdu chceme a zda nehodlá kráčet úplně jinudy. Aby se ty vidle neobrátily v letu jako dávná zbraň z buše na opačném konci světa.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele