Díky upozornění na našem webu, vyhledal jsem rozhovor s ředitelem BIS Michalem Koudelkou pro Seznam Zprávy, ve kterém 10. května vyhrožoval, že se bude těm, kdo se snažili zabránit jeho jmenování „věnovat se vším, co s tím souvisí“. BIS prý ví, odkud kompro na jeho osobu chodilo. Samozřejmě, že v jeho tajné službě nenechali tyto informace bez povšimnutí a soustředili se na to, kdo je posílá. Zabránili tak nejhoršímu:

„… dnes, pakliže se na to díváme z pohledu války na Ukrajině, to mohlo mít všechno také trochu jiný rozměr než jen prostou snahu ublížit.“

Zachování Koudelky ve funkci je totiž obranou české národní bezpečnosti. Rusům by se u nás daleko lépe pracovalo, kdyby Koudelka byl za čučkaře a v čele BIS nebyl:

„Jak by to působilo na důstojníky služby, kdyby měli pocit, že za tak úžasný výsledek jako je odhalení vrbětické kauzy a za další skvělé výsledky, nepřichází pochvala a ocenění, ale kritika? Ta demotivace by byla jasná a Rusům by se tady daleko lépe pracovalo. Naštěstí se to nestalo. Ale z pohledu, který jsem teď zmínil, se ty pomluvy a výmysly mohou skutečně jevit jako cílená opatření, která měla jasný smysl. A proto se tomu budeme od této chvíle také tak věnovat se vším, co s tím souvisí. (ZDE)

Koudelka je neoblomně odstrkován prezidentem republiky coby čučkařský plukovník, zatímco vláda mu vytrvale našívá strhávané generálské epolety. Toto české schizma by se dalo překlenout, kdyby byl jmenován nezávislou osobností (a nemusí to být zrovna kardinál) coby hybridní plunerál.

A s těmi čučkaři opatrně! Jací čučkaři, „když si uvědomíme, že BIS je službou, která má obrovské mezinárodní uznání a respekt právě pro své výsledky v boji proti ruským zpravodajským službám,“ připomíná Koudelka, když se toho neujal nikdo jiný.

V další části rozhovoru, která vyšla 11. května, se Koudelka soustřeďuje na potřebu rozbít pátou kolonu Ruska u nás (o jiných pátých kolonách se tam nezmiňuje). (ZDE)

Klíčová jsou dvě tvrzení:

„Každý si musel uvědomit i to, že největší zárukou naší bezpečnosti a naší svobody je členství v Severoatlantické alianci. A útok Ruska na Ukrajinu je vlastně útokem na celý západní svět.“

Řekl bych, že vztah mezi bezpečností a NATO je poslední dobou rozklížený a že šéf BIS zachází dost neopatrně s výrazy „každý“ a „celý západní svět“, protože zrovna mezinárodní reakce na ukrajinskou válku potvrdily, že západní svět není totéž, co každý.

Ocitli jsme se v menšině, většina světa nepodpořila protiruské sankce, je nad čím se zamyslet. Nemáme náhradní zdroje energie, hrozí rozpad průmyslu v případě tuhé zimy, je důvod promýšlet, co jsou skutečné národní zájmy ČR. Řada vládních politiků netuší, že do jejich kompetence patří i péče o Česko a nezřízeně propadá komerčním a bezpečnostním zájmům cizí moci, a tak existuje potřeba, abychom měli kontrašpionážní službu, která postupuje nezávisle.

Ono „každý“ neplatí dokonce ani v USA. Třeba americká škola realistů, jejímž čestným předsedou je Henry Kissinger, pracovištěm Quincy Institute (vznik 2019) a médiem portál Responsible Statecraft (Odpovědné vládnutí), poukazuje na neodpovědné sliby Ukrajině, že bude přijata do NATO. Ty se opakovaly ještě letos a fakticky zabránily jednání s Ruskem, přestože to nikdo nemínil vážně.

Quincy Institute v tom není sám. Je řazen ke konzervativním think-tankům prosazujícím umírněnost USA v mezinárodních vztazích a je spojován s prezidentem Donaldem Trumpem a jeho výzvami k ukončení nekonečných válek. Trump taky poukazoval na slabiny situace, kdy přibývá těch, kdo mají zájem o bezpečnostní záruky, ale nejsou ochotni nést odpovídající náklady a rizika.

Responsible Statescraft teď uvádí příklad pobaltských států, které požadovaly, aby NATO zasáhlo do války tak, že vyhlásí nad Ukrajinou „bezletovou zónu“, která by znamenala, že ruská letadla budou sestřelována, ruská protiletadlová obrana ničena a útoky se povedou i nad ruská území, odkud tato letadla zahajují misi. Znamenalo by to vtažení NATO do přímého konfliktu a eskalaci války, které by se musely ujmout – kdo jiný – USA. Pokud chce Evropa eskalaci proti Rusku, kdo to zaplatí?, ptá se proto na stránkách tohoto portálu Doug Bandow, vedoucí výzkumník z Cato Institutu a někdejší člen poradního týmu prezidenta Ronalda Reagana. Jestliže je Česko vedoucí silou v protiruském běsnění, je tato otázka kladena i nám.

Vznik Quincy Insitutu roku 2019 zaujal i americkou levici. Týdeník The Nation ocenil snahu nového think-tanku ukázat, jak se zahraničně politická elita Spojených států míjí se zájmy americké veřejnosti. Pohled levicového týdeníku je samozřejmě ostřejší. Poslednímu číslu vévodí článek Proč se Washington nedokáže zbavit své závislosti na válkách? s podtitulkem Americký narcisismus je pouze částí odpovědi.

Nicméně zásadní je už ona otázka, proč se americké elity míjejí se zájmy americké veřejnosti. Bylo by to jedno, kdyby žily ve slonové věži a snily tam své sny podobně jako někteří naši plukovníci. Jenže jak potvrdil velice rozsáhlý a závažný výzkum, jejich vliv na politické dění je naprosto neúměrný jejich postavení z pohledu demokracie.

Tyto elity dosáhly popření demokratických hodnot v pluralistické společnosti, a tak v USA místo většinového pluralismu funguje pokřivený pluralismus (biased pluralism), ve kterém většina občanů má minimální, statisticky bezvýznamný, téměř nulový vliv na rozhodování o veřejných věcech, jak zjistila studie Martina Gilense a Benjamina I. Pageho testující teorie o americké politice. ( Martin Gilens and Benjamin I. Page: Testing Theories of American Politics: Elites, Interest Groups, and Average Citizens. Perspecives on Politics s. 564, American Political Science Associacion 2014)

O tomto výzkumu už jsem se zmiňoval v minulém příspěvku, ale cítím potřebu dodat další podrobnosti. Jak potvrdil, přestože ekonomické elity chtějí něco zcela jiného než většina Američanů, obvykle dosáhnou svého. Pokud většiny, dokonce velice silné většiny, požadují změnu, velice pravděpodobně toho nedosáhnou. Obyčejní občané dostanou, co požadují, jedině když se jim poštěstí jednat ve shodě s elitami a zájmovými skupinami, na kterých závisí, zda se o tom bude jednat.

Výzkum použil jako zástupce většinových Američanů osoby se středním příjmem, ekonomická elita pak byla zastoupena osobami s příjmy horního decilu, horních deset procent. Autoři si kladou otázku, jak by to dopadlo, kdyby se bralo jen horní jedno procento nebo jen jedno promile. Předpokládají, že rozhodující postavení elit by to ještě zvýraznilo a považují to za úkol dalšího výzkumu. Nicméně základní závěr byl zřejmý už teď: Představuje jej prakticky totální neúspěch „mediánového voliče“ a dalších teorií, které charakterizují americký systém jako většinovou demokracii. Ta je ve skutečnosti pokřivená, vychýlená (biased) v zájmu elit a v neprospěch většiny.

Děje se u nás něco podobného? Pokusil se český výzkum o podobné úvahy nad reálnými daty? Nejsme i my ve vleku elit s pokřivenými zájmy, které mohou vydělat na válkách, ať už peníze nebo povýšení, a ignorují zájmy většiny občanů? Jednají vždy v mezích zákona? Nejsme obětí extrémismu, který je navíc podněcován ze zahraničí?

Skutečně to, co nás nejvíc ohrožuje a čemu se musí naše tajné služby věnovat nejvíc, jsou ruské trollí farmy? Kecy na internetu? Zatímco republika nemá schopnost bránit vlastní území a její omezené prostředky, které na to může vydat, budou vyplácány na nejnovější americké stíhačky. Ty se pak s největší pravděpodobností nevznesou, protože jejich komplikovaná údržba nám přeroste hlavu, a když se vznesou, tak opatrně jinam, protože jejich provoz je tak drahý, že piloti budou mít jen minimálně nalétáno a nedostanou šanci je plně ovládnout.

Bude BIS honit ty, kdo to způsobili, nebo ty, kdo na to poukazují?

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele