Myšlenka o pivní investici do sociálního kapitálu patří Sarah 0´Connorové z Financial Times. Vzpomíná, jak v redakci začínala jako elévka v roce 2007. Spoustu času pak strávila studiem ďábelských finančních derivátů credit default swap, a srovnatelnou dobu i posedáváním po hospodách. Znalost derivátů se jí hodila hned v roce 2008, když se staly motorem finanční krize. Ale nyní po 13 letech prý oceňuje i čas strávený po hospodách s kolegy, protože si tak vybudovala sociální kapitál. Člověk naváže známosti, vyslechne spoustu zajímavých věcí, může se poradit, domluvit, zkrátka využívat bohatství tvořeného podle definice „rozsahem a povahou našich kontaktů s druhými a kolektivními postoji a vzájemným chováním lidí, utvářejících dobře fungující společnost blízkých osob“.

Autorka pak nabízí rozsáhlý studijní materiál a citace z vědeckých pojednání, která se nezastavují ani před pokusy sociální kapitál změřit. Kdo má chuť, může nad tím příjemně zabít čas, který by jinak trávil s partou v hospodě, kdyby to šlo. Nicméně nechme se u kolegyně z FT inspirovat a zkusme vzít úvahy o kapitálu doslova: Je lepší dvacka v pivu, nebo v bance? Banky jsou zamrzlé, snaží se katastrofu přečkat. Těžko vám něco nabídnou, svět se řítí do deflace. A máte-li jen tu dvacku, není ani co řešit.

Spousta lidí na spoření nemá. Podrobnosti jsme se měli dozvědět na základě výběrového šetření finanční situace domácností, které běží od začátku letošního do konce příštího února, ale pandemie v tom nadělá takovou bramboračku, že se z toho asi moc nedozvíme. Metodicky bude třeba vyjít z faktu, že z krizí vycházejí bohatí bohatší a chudí chudší.

Ti nejbohatší sklízejí bohatou úrodu na výkyvech burzovních trhů, kde se oceňuje finanční výdrž. Když mám peníze i v době, kdy všichni ostatní už musejí prodávat, nakoupím extrémně levně a prodám dráž, až se trh vzpamatuje. Takhle interpretuji zprávu americké organizace Americans for Tax Fairness (Američané za daňovou spravedlnost), že v čase pandemické krize hodnota kolektivního majetku 651 amerických miliardářů letos vzrostla o přibližně 1 100 miliard dolarů (HDP ČR za čtyři roky). Pokud chudí v krizi stejným tempem chudli, potěš pámbu.

Pro sledování vývoje na chudší části společenského žebříčku musíme použít jiné ukazatele. Čísla najdete třeba ve čtvrtletním Bulletinu výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (ZDE). Jako první se zřejmě změní údaj o neschopnosti českých domácností zaplatit neočekávané výdaje. Těžko může pokračovat trend minulých let, kdy jsme se blížili úrovni Dánska. Podle pravidelného šetření z roku 2019, s nečekaným výdajem si neporadila jen asi pětina českých i dánských domácností. V řadě dalších ukazatelů je však Dánsko daleko. Například v Dánsku strádá jen 6,5 procenta domácností se dvěma dospělými a třemi nebo více dětmi, u nás celá pětina takových domácností vychází s penězi jen s velkými obtížemi. Podobný rozdíl mezi Českem a Dánskem najdeme i mezi osamělými starými nad 65 let. Nejdrsněji dopadají samoživitelé se závislými dětmi, kde nouze klepala na dvě pětiny domácností, dvakrát častěji než v Dánsku.