Ve sněmovně, ve vládě a rezortním připomínkovém řízení už je sada legislativních návrhů, které mají umožnit společnou výrobu, akumulaci a sdílení elektřiny především na úrovni obcí nebo městských bloků. Obvyklý workshop na letošním Smart Energy Foru, které organizuje Jaroslav Dorda ze Solárních novinek, přinesl úplnou lavinu pozitivních zpráv. Tlumočili je Alexandr Černý z Energetického regulačního úřadu, Štěpán Chalupa z Komory obnovitelných zdrojů a Ondřej Tupý z developerské CTP, která se začala orientovat i na vlastní energetiku rozvíjených území. Měl tam být i René Neděla, náměstek z Ministerstva průmyslu a obchodu, ale nakonec musel na vládu, kde měl podpořit jeden z chystaných předpisů. Hlavní zpráva je však jasná: Komunitní energetika a zvýhodněné sdílení elektřiny z vlastní výroby bude!

Co jsem se dozvěděl. Obnovitelným zdrojům jsou věnovány dva zákony s kódovým označením Lex OZE 1 a Lex OZE 2. Jednička se týká hlavně zvýšení výkonu fotovoltaické elektrárny, kterou lze postavit třeba na střeše bez stavebního povolení a bez licence. Dosud směla být jen do 10 kW špičkového výkonu, teď už to bude do 50 kWp. Návrh příslušné novely energetického zákona je od pátku ve sněmovně a projednává se ve zkráceném řízení.

Jedná se zároveň o kompetence stavebního zákona, který také prochází proměnou, a v novele, která by měla být přijata někdy do roka, může být – podle Štěpána Chalupy – možnost instalovat až 100 kWp ve zjednodušeném stavebním řízení. Větší výkon znamená rezervu pro zimu, kdy je sluníčka méně. Úzká místa začínají být v distribuci, kam to bude přetékat v létě, a množí se případy, kdy tam distributor dostatečné přetoky nechce vpustit. Předpisy tedy nevyřeší všechno, ale někde se začít musí a předpisy se mění nejsnáz. Celkově řešíme mnohaleté zanedbání.

Další novela energetického zákona a řady dalších předpisů (Lex OZE 2) už se bude zabývat komunitní energetikou a sdruženími pro obnovitelné energie čili transpozicí dvou dávno platných evropských směrnic. Přípravy se blíží dokončení a podílela se na nich jak KOZE, tak města a další stakeholdeři.

Pořád je to boj, zaznělo z panelu zmíněného workshopu, většinově stále vítězí falešný obraz obnovitelných zdrojů, který vznikl bezohledným rabováním peněženek spotřebitelů a státního rozpočtu v důsledku špatných regulačních rozhodnutí a zavíráním očí před jejich důsledky v letech 2009 a 2010 (pokud v tom nebyl úmysl…). Úspěchem nepřátelských PR je pak to, že teď za to nadáváme solárům, místo abychom nadávali politikům. Stačí se podívat třeba do tehdejšího složení hospodářského výboru sněmovny, vlády nebo vedení ERÚ, abychom věděli, kdo za to může. Podle panelistů našeho workshopu, spousta lidí i na velmi odpovědných místech dodnes setrvává v zakletí času, který už dobrá dvě desetiletí minul. To je hlavní zdroj zaostalosti české energetiky, ve které jsme uvázli.

Děsivé účty za elektřinu a teplo, které se na nás valí, jsou teď tím nejlepším argumentem pro změnu přístupu. Charakteristické je rozhodnutí obcí i krajských představitelů na Vysočině, že ustoupí od frontálního odporu k větrníkům. Vždyť jde o region, kde jsou pro to nejlepší podmínky a kde lidé zároveň nepřetékají penězi, takže na ně energetická krize obzvlášť dolehne. Kdysi se argumentovalo krajinným rázem, ale ten se po kůrovcovém vyholení tak změnil, že tam pomalu nebudou jiné vertikály. První menší větrný park plánuje ČEZ, ale šíří se myšlenka, že by se měly rozšířit také projekty s účastí obcí a místních lidí, aby měli důvod mít z větrníků radost. Štěpán Chalupa zmínil také potřebu veřejné pomoci těm, kdo nemají vůbec na žádné investice. Určitě je lepší přijít s trvalým řešením, než být uvázán u nekonečných sociálních dávek a subvencí. Úspory z vlastní výroby elektřiny jsou přitom tak veliké, že je tam z čeho později investiční pomoc splácet.

V decentralizaci energetiky je samozřejmě hodně peněz, účastníci je získají, centrální zdroje o ně přijdou. Podle Chalupy věci pomohlo, že se uzavřel kompromis, podle kterého se teď bude řešit jen samotné sdílení a technické náležitosti, které s tím souvisejí, zatímco poplatky za distribuci, které to dlouho blokovaly, se ponechají stranou. Je to usnadněno faktem, že podíl ceny silové elektřiny v celkovém účtu prudce narostl. Časem možná trochu klesne, ale ke starým cenám z centrálních zdrojů už se nevrátíme. Spor o distribuci tak přestává být tím klíčovým, komunity budou i bez toho vydělávat na sdílené výrobě a spotřebě.

Vůbec nejzajímavější začíná být vlastní výroba elektřiny s dostatečnou akumulací do baterií, takže se dá úspěšně obchodovat na spotovém trhu. Logika je jasná, ráno a večer je elektřina drahá, v noci a přes den cena klesá. Přes den nabíjíme baterky ze solárů, večer to prodáme za astronomické ceny špičkového odběru (prodávají se čtvrthodiny) a v noci můžeme baterky přiživit levnějším nočním proudem, který pak z baterek prodáme při ranní špičce. Má to samozřejmě spoustu složitostí, domácnost musí počítat i se zítřkem, aby druhý den večer nezůstala na suchu. Příslušné technologie a softwarové řízení vyvíjí řada firem pod vedením univerzitního výzkumáku UCEEB ČVUT, který už jsem tady víckrát chválil.Na workshopu byly prezentovány diagramy výroby, spotřeby a prodeje, které vypadaly velice nadějně.

Energetická krize prohloubená evropskými a americkými sankcemi a přerušením dodávek zemního plynu z Ruska všem ukázala výhody obnovitelných zdrojů a energetické soběstačnosti. Investuje se, všechno se víc využívá a počasí taky přeje. Letošní evropská produkce elektřiny ze solárních a větrných zdrojů vzrostla v období od března (začátek války na Ukrajině) do září o 39 TWh na 345 TWh, takže její podíl na celkové výrobě stoupl ze 21 procent na 24 procent. A jestliže je z obnovitelných zdrojů už čtvrtina celkové výroby elektřiny, dávno nejde o něco okrajového, co si nezaslouží větší pozornost. Jen tento letošní nárůst produkce ušetřil EU 11 miliard eur (270 miliard korun), kdybychom to přepočetli na ceny plynu. Čísla pocházejí ze studie dvou nezávislých výzkumných center (think-tanků) – Ember a E3G.

Ember je think-tank zaměřený na energii, zabývá se sběrem, publikováním a analýzou dat a usiluje o světový odchod od uhlí a fosilních zdrojů k čisté elektřině. Zajímavé je zjištění, že současná krize sice dočasně znovu uvedla některé uhelné elektrárny do pohotovosti, ale bude to mít jen velice omezený dopad na emise plnění klimatických závazků.

E3G je globální think-tank pro „environmentalismus třetí generace“. Tou první je ochrana ohrožených druhů a životního prostředí, druhá přidala pozornost znečištění a přírodním zdrojům, a třetí navazuje odhodláním nabízet také řešení. Obnovitelné zdroje energie jsou pochopitelně jedním z nich. Neuniklo, že se mění i mezinárodní finanční architektura ve prospěch takového posunu.

Odehrává se to na pozadí výročních jednání Mezinárodního měnového a fondu a Světové banky ve Washingtonu, kde jednal také Financial Stability Board (FSB), orgán vzniklý z podnětu skupiny G20 v reakci na světovou finanční krizi 2008. FSB, který se zabývá koordinací finančních politik členských zemí, zaznamenává „obrat k regulaci“ a prosazování klimatických kritérií ve finančním rozhodování. Přitom nejde jen o banky, ale také další systémově významné instituce jako jsou investiční a penzijní fondy.

Taky Česko se tedy konečně začíná vézt na té správné vlně.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele