Záporožská jaderná elektrárna je chlazena vodou z Dněpru a využívala k tomu Kachovskou přehradu, ze které pak napájela speciální chladící nádrž. Po protržení Kachovské přehrady je dlouhodobé chlazení největší evropské jaderné elektrárny ohroženo. Nejpozorněji to sleduje Mezinárodní agentura pro jadernou energii se sídlem ve Vídni, která s velkým neklidem sleduje pokles hladiny v přehradním jezeře. Od určitého okamžiku totiž nebude možné vodu z přehrady do chladící nádrže dočerpávat.

Toto je oficiální sdělení generálního ředitele IAEA k situaci na Ukrajině k 7. červnu, podstatné jsem zvýraznil:

„V ukrajinské Záporožské jaderné elektrárně (ZNPP) probíhají práce na zajištění maximálního množství chladicí vody v rezervě pro případ, že by již neměla přístup k nedaleké nádrži Kachovka, která po poškození hráze na dolním toku řeky na začátku tohoto týdne stále klesá, uvedl generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafael Mariano Grossi.

Hladina vody v nádrži od úterního rána, kdy došlo k protržení hráze, zatím klesla přibližně o 2,8 metru a ve čtvrtek v 18 hodin místního času dosáhla 14,03 metru, uvedl generální ředitel Grossi. Dodal však, že hodinová rychlost úbytku se mírně zpomalila, a to na 5 až 7 centimetrů za hodinu ze včerejšího maxima kolem 11 cm/hodinu, přičemž citoval informace od expertů MAAE přítomných v ZNPP.

Pokud hladina klesne pod 12,7 metru, ZNPP již nebude schopna čerpat vodu z nádrže do areálu. Vzhledem k tomu, že není znám plný rozsah poškození přehrady, nelze předpovědět, zda a kdy k tomu může dojít. Pokud by však současná rychlost poklesu pokračovala, mohla by být hladina 12,7 metru dosažena během následujících dvou dnů (použité výšky jsou vztaženy k Baltskému moři - tzv. baltský výškový systém). (ZDE)

Předsedkyně českého Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová den předtím uvedla, že „zničení Kachovské přehrady na jihu Ukrajiny by nemělo mít bezprostřední vliv na bezpečnost Záporožské elektrárny", ale samotný SÚJB žádnou oficiální zprávu zatím nevydal. (ZDE)

Velice vyrovně vyznívá komentář na americkém Bulletinu jaderných vědců:

„Edwin Lyman, odborník na jadernou bezpečnost z organizace Union of Concerned Scientists, popsal situaci v Záporožské jaderné elektrárně na Twitteru jako "pomalu se rozvíjející katastrofu". "Dopad na elektrárnu je něco, co uvidíme, jak se bude vyvíjet v průběhu času," vysvětlil Lyman pro Bulletin. "Na řešení tohoto problému existuje odkladná lhůta, která však není nekonečná." (ZDE)

Bílý dům ještě neví, kdo zničil kachovskou přehradní hráz, řekl na tiskovce jeho koordinátor pro strategickou komunikaci John Kirby:

Otázka: Všiml jste si, že ruské síly tuto přehradu okupují od loňského roku. Takže podle vašeho názoru je v tuto chvíli pravděpodobnější, že za to jsou odpovědné ruské síly, než ukrajinské?
KIRBY: To jsme ještě neurčili.

Otázka: A určili jste, zda se jednalo o úmyslný čin?
KIRBY: Opět se stále snažíme shromáždit informace a mluvíme o tom s Ukrajinci.

Otázka: A pak, za třetí, prezident Zelenskyj řekl, že se domnívá, že není možné vyhodit tuto přehradu do povětří například ostřelováním zvenčí. Je to také hodnocení USA, že by to muselo být provedeno zevnitř?
KIRBY: Nedospěl jsem ke konečnému závěru.

(více ZDE)

Tolik Kirby. Avšak generální tajemník NATO Jens Stoltenberg podle Wall Street Journal z 6. června už ví, že je to „doklad brutality ruské války na Ukrajině“. Český ministr Jan Lipavský to ví také, a dokonce nemá pochybnosti, že za zničením hráze stojí ruská strana, jak řekl 8. června v ČT. Doufejme, že to zavolal do Bílého domu, aby je nenechal tápat. (více ZDE)

Není však vyloučeno, že přehrada se protrhla sama, protože hladina dosáhla nejvyšší úrovně za 30 let a přesáhla možnosti konstrukce, která s něčím takovým nepočítala. Jenže teď je na Ukrajině válka, úmyslné zničení se zdá být pravděpodobnější. Byli to Rusové? Na serveru Geopolitical Futures, který vede špičkový americký analytik George Friedman, sleduje situaci na Ukrajině Antonia Colibasanu. Snaží se zjistit, jestli by Rusům stálo za to střelit se do vlastního kolena:

„Nehledě na ruské ofenzivní cíle je Krym vzdálen jen asi 80 kilometrů a jeví se jako potenciálně zranitelný. Úsek východního břehu, který Rusko drží v Chersonu, se nachází nedaleko ústí Dněpru, kde se řeka zužuje. Ukrajinské pozice na západním břehu jsou ohroženy také, ale ne zdaleka ve stejném rozsahu. Na obranu svých pozic ruské síly vykácely stromy, rozmístily odstřelovače v domech podél řeky a zřídily zákopy a další opevnění.

Od protržení přehrady Nová Kachovka je nebo brzy bude mnoho z těchto ruských opevnění pod vodou. Ukrajinské pozice na západním břehu jsou ohroženy také, ale ne zdaleka ve stejném rozsahu vzhledem k vyššímu převýšení na jejich straně. Nicméně ruská hromadná evakuace v době před dlouho očekávanou ukrajinskou protiofenzívou způsobila, že v době incidentu byl přítomen jen málokdo.

Krym se navíc spoléhal na zásoby pitné vody z vodní nádrže Kachovka, jejíž zásoby se však nyní, kdy už není možné Severokrymský kanál používat, budou snižovat. Pozitivní pro Moskvu je, že záplava výrazně ztíží jakýkoli ukrajinský postup směrem ke Krymu po souši. Rovněž výrazně zkrátí ruské linie v jedné z jeho nejslabších obranných pozic.“

Uvedený komentář obsahuje upřesnění, jak moc si ulevit, když „bezprostřední nebezpečí“ katastrofy Záporožské jaderné elektrárny zatím nehrozí ani podle generálního ředitele MAAE Grossiho, ani podle předsedkyně SÚJB Drábové.

Colibasanu připomíná, že „provozovatelé mají jen několik dní na to, aby našli řešení. (…) /J/e nezbytné, aby chladicí nádrž zůstala neporušená a poskytovala dostatek vody k chlazení odstavených reaktorů. V případě havárie by se radioaktivní materiál mohl v závislosti na druhu materiálu a počasí dostat několik set kilometrů daleko za hranice Ukrajiny.“ (více ZDE)

Už jsme se dočetli, že reaktory jsou odstavené a snižuje se i jejich zbytkový tepelný výkon, takže nakonec by se daly uchladit hasičskou hadicí. To je hezká představa do kresleného filmu. Z protržení hráze Kachovské přehrady je přece zřejmé, že někomu stojí za to vystavit Evropu riziku jaderné katastrofy. Teď je jedno, jak dopadne spor o to, komu konkrétně to stojí za to. Ale když to ten zlosyn zvládl v podmínkách zostření bojů prakticky na linii válečné fronty, aby si neporadil s pár hasiči. I kdyby jim měl jen vytrvale propichovat gumy. Nebo narušit zažívání nekvalitní vodkou. Nebo rozdurdit šedou hmotu pod přilbicí soustavnou dezinformací.

Pokud jde o brzký konec války na Ukrajině, já už jsem jej předpověděl nejmíň dvacetkrát, a také teď vidím příznaky, že to nebude dlouho trvat. Čeká se, až Ukrajinci postoupí pár kilometrů na východ, nebo možná jen stovky metrů, a budou se tam chvíli držet, aby se dala zahájit jednání bez hendikepu poraženého.

Riziko jaderné katastrofy má možná kroky k ukončení války urychlit. Je bezprostřednější a bližší než abstraktní riziko jaderných raket, letících přes Atlantik. Spad z havarující jaderné elektrárny je navíc nebezpečnější než bomby, protože působí opravdu hodně dlouhodobě. A roznášejí ho vítr a déšť, kterým se přes všechny snahy a naděje poručit nedá. S větrem se nedomluvíte, a s některými lidmi taky ne. Možná, zkusit to s jinými.

Řekněme, že se riziko další ukrajinské jaderné katastrofy po Černobylu nakonec podaří bezpečně převést do mírových podmínek. Když se vrátíme k reakcím veřejnosti po Fukušimě, nejrozhodněji reagovala ta německá, proto od letošního května už je Německo bez vlastní jaderné energetiky. Na začátku června, ještě před protržením Kachovské přehrady, Německo blokovalo francouzský pokus znovu vpravit jadernou energetiku do Green Dealu. Teď to může mít snazší. (více ZDE)

Doufejme, že se podaří Záporožskou jadernou elektrárnu zachovat v bezpečném stavu. To není jen bezprostřední úkol, musí se to dařit nejbližších sto tisíc let. Teprve pak se stihnou ty nejhorší zdroje radiace rozpadnout. Pokud válka včas skončí a elektrárna bude znovu uvedena do provozu, tak se tento úkol pochopitelně o nějakých dvacet nebo třicet let odkládá.

Nicméně riziko, které sebou nese jaderná energie, bude znovu na očích. Máme žít ve strachu, že se v Evropě zopakuje něco, co si Japonci zažili po katastrofě jaderné elektrárny ve Fukušimě. Společné mají obě elektrárny to, že vzniká problém s chlazením. V Japonsku to komplikovalo zemětřesení, na Ukrajině válka, u nás v létě vysychají řeky. Je o čem přemýšlet.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele