Také v Česku se prosazuje delta, tedy nejžádanější varianta koronaviru, neboť průběhy jsou slabší, ale zase to chytne až 15 dalších. Současné české skóre dvě stovky nakažených denně zatím nevypadá na nějakou čtvrtou vlnu, ale podobně jsme na tom byli loni v létě, a pak přišlo 30 tisíc mrtvých. Kompletně očkovaných už je 4,8 milionu obyvatel, skoro polovina, ovšem ta starší. Jak přesvědčit i ty mladší? Nebo snad chceme strávit další rok zavřeni doma?

Ne, žádné zavírání nebude. Ještě je tu Nejvyšší správní soud. Situace je složitá, a k tomu ho máme. Zprávy z terénu jsou smíšené, měli roušky a nic nechytli i měli roušky a umřeli. Z toho je zřejmé, že rouška není právně směroplatná. Soud proto rozhodl, že povinnost být uvnitř podroušen je třeba zrušit.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, že vládní nařízení o nošení roušek je třeba zrušit, neboť je špatně zdůvodněné, se opírá o prostinký fakt, který nějak unikl ministerstvu zdravotnictví nebo kdo ověnčený tituly to měl na starosti. Když chcete něco nařídit, musíte to postavit vědecky, ale zároveň tak srozumitelně, aby tomu porozuměl každý debil. Můžete zachraňovat, ale musí to být správně. Když se v tom zamotá i soud, je něco špatně. Buď to neumíte, nebo to nejde. Obojí je překážkou, za kterou jde koronavirus stranou a nastupují paragrafy.

Právo tvoří mezivrstvu mezi nebem a zemí, ve které se rozhoduje, zda to, co přišlo, je prašť, nebo uhoď. Občan stojí trochu stranou, vlastně je to jen na něm. Virus, nebo paragrafy? Přišla osudová chvilka hodná antického dramatu – jak paragraf, tak virus nás může ohrozit. Koronavirus smrtelně, ale zase je menší. Teď se ukaž, kdo je tu pánem a kdo je tu jen pro srandu!

Cestou autobusem a tramvají napříč Prahou jsem testoval chování obyvatelstva před touto novou výzvou, která preferuje kovid bez masky uvnitř čehokoliv, prostředky hromadné nakládky a vyskladňování obyvatelstva nevyjímaje. Půjdeme do toho? Sociologický vzorek, se kterým jsem pracoval, byl v pořádku. V centru, v hodinu dopolední špičky, bylo plno. Občané světili pracovní, byť prázdninový den četnými přesuny se sklony k občasné tlačenici. Kde však jsou hromady nepotřebných hygienických pomůcek? Kde jsou neholené a svraštělé tváře, které s rouškou vypadají lépe? Kde jsou oslnivé úsměvy dívek, které zatím mohly odhalovat jen jiné? Nic takového nebylo ke spatření. Všichni měli hidžáb, a tak jsem ho natáhl taky.