Británie zažívá pocity naděje, když se ukázalo, že počty nakažených klesly v půli února na třetinu lednových čísel. V současné době je v Británii 51 nakažených na 10 tisíc obyvatel, zatímco v lednu to bylo 151 / 10 000, jak ukazuje společný výzkum Královské univerzity v Londýně a sociologů z Ipsos Mori. Pokrývá to období tvrdého lockdownu a rekordního očkování. První dávkou, která dostala v britské očkovací strategii přednost, už bylo očkováno 15 milionů osob, zatímco druhá dávka byla ďobnuta jen půl milionu osob.

Pravidla uzamčení společnosti jsou dost nekompromisní. Lidé smějí vyjít z domova, jen když pro to mají nějaké „rozumné vysvětlení“. Sociální kontakty mimo společnou domácnost (nebo mimo organizované ošetřovatelské a pečovatelské služby „v bublině“) jsou zakázány. Pokud by se někde volně sešlo víc jak 15 lidí, účastníkům hrozí pokuty 800 liber (přes 20 tisíc korun) a organizátorům dokonce 10 tisíc liber (přes čtvrt milionu korun).

Rozumný důvod pro vycházení, který policie akceptuje, je nákup potravin a léků, předávání dětí mezi oddělenými rodiči nebo cesta do práce, ale jen tam, kde nelze použít práci na dálku, jako třeba v nemocnici nebo ošetřovatelské službě. Jednou denně si můžete venku zaběhat nebo zacvičit, ale nesmí u toho být víc jak jedna osoba z jiné domácnosti. Ještě přísnější to mají ti, kdo patří do extrémně ohrožené skupiny, ti nesmí do práce vůbec. S turisty se nikdo nemazlí a mažou hned po příletu do desetidenní karantény v určeném (drahém) hotelu, za své.

Výsledkem je nejhorší hospodářská krize za 300 let, aspoň podle agentury Bloomberg. Řekněme, že nejhorší od doby, co se hospodářství nějak začalo měřit. Všichni proto čekají na uvolnění jako na smilování. Nepřijde však plošně a bude jen velmi mírné. V Anglii má začít od pondělí 22 února, Skotsko musí čekat aspoň do začátku března, Severní Irsko do 5. března, jen ve Wallesu to chtějí zkusit už od pátku.

Školy byly úplně zavřené. Walles a Skotsko je chtějí v pondělí otevřít aspoň pro ty nejmenší a závěrečné ročníky, ale v Anglii a Severním Irsku je otvírání škol očekáváno nejdřív 8. března. Premiér Boris Johnson chce ohlásit harmonogram uvolňování až v pondělí 22. února na základě nejčerstvějších údajů o počtu nakažených, hospitalizovaných a zemřelých. Mimochodem, nedávno prozradil, že když sám prodělával Covid-19, zažil okamžiky, kdy už si myslel, že to nezvládne...

Obchody mají být plně otevřeny až od půli dubna. V druhé půli dubna snad přijdou na řadu i restaurace a hotely a některá kulturní a volnočasová zařízení, věští Sky News na základě jakýchsi nepublikovaných vládních dokumentů. Otvírání škol 8. března se však zdá jisté, premiér to slíbil (pokud mu to čerstvá čísla nepokazí). (ZDE)

Když to porovnáme s českými čísly a podělíme aktuální stav 109 tisíc aktivních případů 10,5 milionem obyvatel, vyjde nám stovka případů na 10 tisíc lidí, to je dvakrát víc než v Británii. Složitější je porovnání 15 milionů očkovaných v Británii (čtvrtina obyvatelstva) s půlmilionem u nás, ale tam je zahrnuto i 190 tisíc druhých dávek (dvacetina obyvatelstva). Druhá dávka byla zatím v Británii odsouvána, dostalo ji jen asi 560 tisíc osob (desetina obyvatelstva).

Bádat tak můžeme nad tím, zda se Británii víc vyplatil lockdown nebo strategie co největšího rozšíření očkování, byť jedinou dávkou. Do hry vstupuje i rozhodnost vlády, která nakonec přijala doporučení epidemiologů a tvrdě je prosazuje, a ochota veřejnosti pravidla dodržovat. Ekonomická cena („tři sta let jsme takhle netrpěli“) je strašná, ale zřejmě se tam prosadil nám nepochopitelný názor, že je lepší být chudý a živý, než bohatý a mrtvý.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele