S ropou je to těžké. Přes dva roky už se cena ropy Brent, která oceňuje obchody v Evropě a na Blízkém východě, plouhá na hranicích 50 dolarů za barel. Nenaplnily se předpovědi, že lidstvo narazí na „ropný zlom“, kdy objevy nových zásob začnou zaostávat za úrovní těžby a ceny vyletí kamsi ke hvězdám. Stalo se něco jiného. Jsme možná na zlomu spotřeby, kdy spotřeba ještě nepatrně roste, ale pomaleji, než přírůstky těžby. Výsledkem je pokles cen, černá můra pro vývozce, ale radost pro dovozce. Dojde na vás taky, varuje Nick Butler, který to komentuje ve Financial Times. Zchudlé produkční země, které už nejsou schopné udržovat základní veřejné služby, ohrožuje destabilizace, a ta je v globálním světě nakažlivá. Někdy doslova.

Jsou to právě tři roky, kdy začala cena ropy Brent klesat z hladiny nad 100 dolary za barel a zastavila se až na polovině. Americká WTI bývá ještě o dolar nebo dva levnější. Dno této vlny poklesu možná bylo loni v lednu, když se v jednom z burzovních obchodů dotklo ceny 27 dolarů za barel. Vyvolalo to usilovné poklusy kartelu OPEC, spolupracujícího s Ruskem, nějaká omezení těžby. Úleva však byla jen chvilková. Na začátku letošního roku se ropa Brent krátce vrátila nad 55 dolarů za barel, ale teď už je znovu v sestupném trendu a v pátek byla pod 50 dolary.

Příčiny známe. Břidličná revoluce v USA udělala z dovozce vývozce. Státy OPEC možná udělaly chybu, když dlouho hájily svůj podíl na trhu a myslely si, že nízké ceny vydrží déle než Američané. Teď už se s tím moc dělat nedá. Zásobníky s vytěženou ropou přetékají a mnohdy je musí nahrazovat i plné tankery zaparkované někde na moři. Nic nezměnila ani letní motoristická sezóna. Spotřeba ropy je menší než těžba jak v důsledku úspor, tak také v důsledku stále častější náhrady ropy něčím jiným. Ve výrobě elektřiny ropa narazila na konkurenci obnovitelných zdrojů. Další ránu dostane v dopravě, protože žádná z velkých automobilek už nepochybuje o budoucnosti elektromobility.