Premiér Petr Fiala (ODS) vysílá stále optimističtější signály, pokud jde o zvládnutí nadcházející zimy. Se strategickou rezervou zemního plynu, kterou vláda disponuje (vše ostatní je v zahraničních rukou) klidně vydržíme i týden mrazu. Jenže občané jsou mateni výzvami předsedkyně sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09), ať si raději opatří tlustý svetr.

Na sítích začala kolovat dezinformace o následující výzvě obyvatelstvu:
„TOPte na 09 stupňů, jinak vám ODStřihneme elektřinu a půjdete pod STAN SPOLU s bezdomovci.“

Podle jiných pozorovatelů (sám to vidím taky tak) je přístup předsedkyně sněmovny dokladem úspěšné transformace TOP 09 na NETOP 22.

Další dezinformace je vkládaná do úst samotnému premiérovi, podle kterého prý vláda rozhodla o snížení bodu varu na 80 stupňů. Ve skutečnosti na nás vláda myslí, a když nebude teplo, boudou aspoň nějaké drobné peníze. Dezinformací není premiérův slavnostní slib z červnového zvláštního televizního projevu k národu, že nás nenechá padnout. Relativně, samozřejmě. Jak upozornil, bude to stát hodně peněz a růst energií v dalších měsících bude šok. (ZDE)

Teď jde o to, kam ty velké peníze půjdou a jestli je ten šok nutný.

Napřed k tomu šoku. Ceny energií rostly už před válkou, ta je pak zakonzervovala a vyšponovala s vyhlídkou, že nakonec plyn nebude skoro vůbec. Do války se hrneme jako málokdo. Nejinformovanější osoba v zemi plukovník Koudelka potvrdil, že jsme na čele protiruského úsilí. Ministryně obrany Černochová chce dokonce Rusko uzbrojit. (ZDE)

Právě český nákup amerických stíhaček má Putina vyděsit názorným příkladem, jak taková uzbrojená země dopadne. Další myšlenka Černochové, že bezpečnost a obrana nejsou zadarmo, potvrzuje optimistickou představu, že v Česku ještě zdaleka nebylo všechno rozkradeno. Bezpečnost a obrana představují zajímavý tip, co by se ještě dalo prodat. Ale myšlenky do toho netahejme, držme se války a plynu. Vzhledem k tomu, že jsme zemí, která je nejvíc závislá na ruském plynu, je příkladný protiruský postoj české vlády docela náročnou věcí i pro profesorskou hlavu.

Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší. Není plyn, není problém. Vem z dlaně chlup – zbytečná starost. Co není, nemá ani cenu, takže cenový vývoj zemního plynu pro domácí spotřebu ponechme stranou. Jinou věcí je, že ceny plynu ovlivňují ceny elektřiny, protože na energetických burzách se stanovuje cena elektřiny podle nejdražšího zdroje, který ještě našel poptávku, a tím jsou teď plynové elektrárny. Přesněji, zahraniční elektrárny na zahraniční energetická burze v Lipsku.

Okamžitě se vnucuje představa, že ta burza za to může. Množí se doporučení, aby se na burze prodávaly jen přebytky, které jdou na zahraniční trh, ale doma se cena elektřiny odvozovala od domácích nákladů. Ve skutečnosti se na burze prodávají jen přebytky už teď, ale i domácí ceny se stanovují podle energetické burzy v Lipsku. Tak to dělá ČEZ, kde má vláda většinový podíl. Mohla by cenu ovlivnit, ale nechce, tvrdí, že jde o soukromou firmu. Neměli jste to privatizovat!

Pravda, je to společnost s účastí státu, dokonce většinovou. Avšak pořád je to firma soukromá, a povinností soukromé firmy je maximalizace zisku pro akcionáře. Když to neudělá, akcionáři se mohou soudit a nejspíš to vyhrají. Jsou mudrlanti, kteří tvrdí, že nevyhrají, ale riziko tu je. Premiér Fiala proto do své sady signálů zařadil vyhlídku případného vykoupení minoritních akcionářů, aby byla společnost státní stoprocentně. V době, kdy o tom mluvil, by na to stačilo asi dvě stě miliard korun.

Za ty peníze by stát získal právo určovat ceny pro domácí spotřebitele, jak to zkouší francouzská EDF. Jenže v pozadí je ještě náročnější záměr, stát by se pak nemusel handrkovat s akcionáři ani o to, zda postavit další jaderné elektrárny. Do toho se akcionáři nehrnou, a ani ČEZ, pokud by to mělo být bez státní podpory. Cenu takové investice nemá cenu odhadovat, podobně jako dobu výstavby, klidně berte dvojnásobek nebo trojnásobek toho, co vám dneska někdo řekne. Ale pokud to bude chtít stát zaplatit, asi nám na ceně elektřiny neuleví, sám bude ty prachy moc a moc potřebovat.

Jenže ani když to postaví, není jistota, že to skutečně poběží. Současné vysoké ceny elektřiny jsou důsledkem toho že elektřiny je nedostatek nejen kvůli slábnoucímu plynu. Ze hry vypadly také francouzské exporty elektřiny, protože klimatické změny mučí Evropu takovým způsobem, že v řekách není dost vody na chlazení francouzských jaderných bloků. Nebo je tak horko, že další ohřívač vody z chlazení těchto elektráren by v řece vyhubil vše živé.

České jaderné elektrárny mají zásobníky vody, které chvíli vydrží, když třeba Temelínu voda ve Vltavě klesne. Jenže, co když bude klesat každoročně? Labe už jsme měli suché. Budeme tam vodu vozit v cisternách? Vycucneme i sousední řeky, kde ještě trocha vody je? Před dvěma lety pro změnu ochrnuly vedrem německé jaderné elektrárny a v Temelíně chladili jediný blok, který byl v provozu, všemi čtyřmi chladícími věžemi. (ZDE)

Signály, že to bude stát hodně peněz, sto miliard, žádná míra, tedy vláda vysílá, a že to bude šok, taky. Kolik peněz, jak a komu a jaký šok, to zatím nevíme. Trh, který nemá jasný směr, pak nutně následuje Cimrmanovský cyklus očekávání a zklamání. Zajímavý pohled zdola ukazuje zpráva o potížích Pardubického kraje, který ještě v půli srpna netušil, kdo a za kolik mu bude dodávat energie v příštím roce. Tuší jen, že to bude průšvih:

„Zemní plyn se i přes opakovanou soutěž zatím nedaří vysoutěžit vůbec. Nikdo nepodal nabídku v rámci vyhlášeného výběrového řízení. Elektrická energie je na tom trochu líp, ale opravdu jen o malinko. Máme sice distributora, nemáme ovšem cenu. Stále tedy čekáme, uvedl hejtman Martin Netolický na svém facebookovém profilu. Podle něj se astronomické částky bezesporu dotknou i krajského rozpočtu, a to velmi výrazně.“ (ZDE)

Trochu odlišný obraz přivezla z Bavorska redakce iDNES.cz společně s Hnutím DUHA po návštěvě tamějších energetických komunit. Atrakci představovaly soláry zaintegrované do protihlukové stěny u silnice, jak si je vybudovali v městečku Neuötting. Elektřinou se napájí škola opodál a má ji o polovinu levnější než z trhu. Vertikální panely sbírají i nízké zimní slunce, kdy škola elektřinu nejvíc potřebuje. Nad parkovištěm je fotovoltaickými panely osázená střecha, která krmí čtyři nabíječky. Jde o družstevní projekt:

„EGIS začínalo se 150 členy z okolí Neuöttingu, dnes jich má 1600 a řadí se mezi největší družstva v Německu. Stěna je jen špičkou ledovce. Družstvo dojednává často pionýrské projekty se samosprávami či soukromými firmami po celé Spolkové republice, například v obci Emmerting vyrábí z obnovitelných zdrojů teplo. Dále má 15 projektů pozemních a střešních instalací s celkovým výkonem přes 51 megawatt.“ (ZDE)

Tohle by zatím v Česku nešlo, i když Unii komunitní energetiky už máme, ale jedná se o běh namístě, rozcvičku před startem. Stále se čeká na novelu energetického zákona, která by vytvořila pravidla pro energetická sdružení a komunitní energetiku. Čeká se předlouho, už dva roky měla být a nezdá se, že by to vláda chtěla nějak urychlit.

Posledních pár dní je konečně na trati aspoň první rozběh do možné budoucnosti. Státní fond životního prostředí ČR minulý týden otevřel dvě výzvy z Modernizačního fondu na dotace pro výstavbu fotoelektrických elektráren pro menší obce (systémy do 1 MWp) a větší a státní subjekty (nad 1 MWp). Jsou na to 4 miliardy korun.

Je to pro obce, nikoliv však komunity. Je tam zajímavá podmínka, že projekt musí sloužit z 80 procent pro vlastní potřebu. Znamená to, že třeba škola může mít na střeše jen velmi poddimenzovaný systém, protože nejvíc se vyrábí o prázdninách, kdy tam nikdo není. Chybí tam možnosti pro rozšiřování projektu i pro občany obce a širšího regionu. To by ujídalo velkým výrobcům z trhu.

V českém pojetí boje s energetickou krizí mají tedy dotace na drahotu přednost před investicemi proti drahotě. Ani tahle megakrize nemá nahlodat základní nastavení systému, kde peníze tečou tím správným směrem. Vláda nemá daleko k revolučním myšlenkám, jako je zestátnění ČEZ nebo zabavení zásob plynu v zásobnících na českém území, které vlastní zahraniční společnosti, tedy opatření válečného komunismu, než aby ustoupila skutečnému družstevnictví („socíku“) a lidi z toho něco měli. Premiérův slib, že to bude drahé a že to bude šok, se má naplnit.

Jaký je rozdíl mezi dotacemi na drahou energii pro domácnosti a investiční podporou pro komunitní obnovitelné zdroje? Dotace podporují drahou energii centrálních dodavatelů, kteří se mohou vymlouvat na zájmy akcionářů. Vypadá to tedy jako pomoc lidem, ale je to proti lidem – peníze na dotace se vyčerpají, státní dluhy narostou, jejich obsluha v podobě vysokých úroků navýší zisky bank. Bude to drahé i v době, kdy už to nikomu nepomůže.

Investiční a případně i jiná státní podpora pro rozběh komunitních energetik na bázi obnovitelných zdrojů je jasně výhodnější. Jakmile se investice rozeběhne, při dnešních cenách žádnou dotaci nepotřebuje a brzy nabídne vlastníkům, tedy členům obce a družstva, nižší ceny nebo podíl na zisku, což vyjde nastejno. Projekt se buduje tak, aby to fungovalo a sloužilo občanům. Ale to, jak známo, kazí kšeft.

Válka tak přišla docela vhod, je to na koho hodit. Že to nefunguje? „Nesmíme podléhat závěru, že sankce bolí více nás než Rusko,“ povzbudila nás před případnou tuhou zimou Markéta Pekarová Adamová. Svetry NETOP 22 zvítězí!

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele