Nejdůležitější informací nové makroekonomické predikce Kalouskova ministerstva je smutné přiznání, že státní dluh bude příští rok dosahovat 42,5 procenta HDP - pokud ekonomika poroste aspoň o to jedno procento. Pokud neporoste, státní výdaje nejde proškrtat úplně pod zem, takže se to poměrové číslo zvýší. Když se k tomu přidá snaha zachraňovat situaci dalším zvyšováním DPH na 20 procent, vyskočí víc i inflace, to znamená, že se sáhne do peněženky i těm, kdo ještě mají nějaké úspory.

Mezi předpoklady predikce patří obrat trendu kurzu koruny, která zatím dlouhodobě posilovala, ale teď by tedy měla stagnovat až klesat. To zní divně, protože současně byla lehce snížena předpověď výše úrokových sazeb. Možná to odráží optimismus po zlepšení ratingu ČR (čímž byla vlastně oficiálně vyrácena předvolební Kalouskova „řecká lež", že zdědil po socanech katastrofu). Jenže Nečasova vláda vždycky najde nástroj jak něco zkazit. Začala mluvit o zrychlení zvyšování DPH jako o jednom z opatření, které by mělo zalátat rozpadající se státní rozpočet. Vyšší DPH, vyšší inflace, vyšší úrokové sazby, posilování koruny. Tak to obyčejně funguje. Bude to jinak? Čeká nás nižší inflace, nižší úrokové sazby a slabší koruna? A proč?

Predikce také počítá se stagnací ceny ropy pod 110 dolary za barel. I to jen odvážné tvrzení, protože cena osciluje a zdá se, že obnovuje vzestup. Lidstvo si zvyká, že jsme za ropným zlomem. Neznamená to, že ropa ze dne na den dojde, ale musíme čekat velké cenové výkyvy s trendem vzhůru. Bylo by hezké, kdyby to u nás šlo opačně, to znamená stagnace ceny s tendencí k poklesu.

Nikdo samozřejmě neví, co bude. Predikce se obyčejně jen snaží protáhnut dopředu to, co víme dnes. Druhou možností je raději nevědět a sázet na zázraky. Česká ekonomika je totiž mimořádně oslabená nesmyslným podtržením domácí poptávky. Je nesmysl nazývat to úsporami, když to víc snižuje rozpočtové příjmy. Zdá se, že stejná metoda bude použita i v budoucnosti. Znovu se ohlašuje, že pokud schodek naroste, budou se hledat peníze v dalších škrtech v sociální oblasti a ve zvyšování DPH, jak už jsme zmínili. Kde tedy ty úspory jsou, když se rok co rok škrtá jak o život, a státní zadluženost, která do roku 2006 čtyři roky stagnovala na 28 procentech HDP, bude v roce - nebude-li hůř - na 42,2 procenta HDP. Po pouhých šesti letech tedy na tom budeme o polovinu hůř!

Zatímco stát chřadne, velké mezinárodní firmy ohlašují rekordní zisky. To se zcela jistě promítá i do odměn manažerů. Ani v mezinárodních firmách s dominantním ostavením na trhu, ani u nejvyšších příjmových skupin však rozpočtové zdroje nehledejme. Lepší bude sebrat chromým i ten zbytek podpory nebo ořezat výplaty nezaměstnaným, a ještě je k tomu pohonit, tu na poštu, tu na nucené práce. A k tomu přidejme spravedlivé zvýšení DPH - platí ji přece všichni.

Mimo realitu? Ano, jako ten rozpočet.

Publikováno se souhlasem vydavatele.