Vyjednávání o vládě se dostalo do dalších turbulencí, když momentálně exkluzívní partner ČSSD vyžaduje vládní zastoupení v rozsahu třetiny svých poslaneckých křesel, a to ještě především silové rezorty. S tím narazil. Když však zazněla i smířlivější reakce ANO, že předseda ČSSD Jan Hamáček celkem obraně rozumí a dalo by se o něčem uvažovat, ČSSD přišla s dalšími podmínkami. Jejími ministry by neměli být poslanci, to za prvé, a obranu nechce.

Vedle sporu o ministerstva je tu i další konflikt, týká se zákona o všeobecném referendu. Prezident Miloš Zeman před časem podpořil názor, že občané by měli mít možnost hlasovat i o NATO. Ještě živější je debata, zda občanům umožnit referendum o EU. Designovaný premiér Andrej Babiš je proti, Jan Hamáček taky, ale další člen vyjednávacího týmu ČSSD, první místopředseda strany Jiří Zimola nevidí problém, vždyť už se přece jednou o EU hlasovalo.

Naléhavost jednotlivých témat není stejná. S ministry to nechme otevřené, čeká se na sjezd ČSSD na začátku dubna. Zato referendum je aktuální, už se o něm ve sněmovně jedná. První čtení bylo přerušeno do příští řádné schůze a mezitím by měl proběhnout odborný seminář. Že o nic nejde, jen o princip? S tím dlouho nevydržíme. Už po nadcházející jarní vrcholné schůzce EU bude jasno, kdy se začnou posuzovat francouzsko-německé návrhy na prohloubení integrace Unie. Mohou být dosti radikální, a potom se stane nutností, aby došlo i na hlas lidu, hlas boží.

EU se buď rozhýbe, nebo rozštěpí, to začíná být zřejmé. Situace je dramatická zejména po italských volbách, které daly najevo, že lidi nelze uchlácholit jen nějakou kosmetickou změnou. Starší pokus o náhradu základní smlouvy o EU zcela novou evropskou ústavou zkrachoval, ale ten probíhal ještě před naším vstupem a Unie pak byla zachraňována Lisabonskou smlouvou. Kdyby však došlo na nový pokus, referendu se nevyhneme, byť ne dřív než za dva nebo tři roky.

Mnohem naléhavější může být referendum o NATO, kde stále narůstá snaha o silové ovlivnění Ruska. Jak daleko to může sahat? Jak hluboce je to promyšleno, aby se to nevymklo z rukou? Aby se Česko nakonec v NATO nestalo tím, k čemu bylo předurčeno ve Varšavské smlouvě – odepsaným válčištěm? Znalci vědí, že takové plány byly. Proto se československé investice směrovaly hlavně na Slovensko, dál od prostoru, který měl být vyzmizíkován tankovou a jadernou smrští.