Strašlivé vedlo, vrstva odpadků a stopy namačkaného davu bez záchodů, do toho krysy. Tak vypadá věcné zpravodajství portálu Axios.com získané z vnitřní korespondence pracovníků amerického velvyslanectví v Kataru o podmínkách na vojenské základně, kam se svážejí evakuovaní Afghánci. V úterý byl v Kábulu zvládnut evakuační rekord, odlétlo přes 20 tisíc osob za jediný den. Ale teď už se budou odvážet hlavně Američané, a nakonec hlavně poslední vojáci. Okénko příležitosti pro prchající Afghánce se nejspíš uzavírá.

Nejvíc jich přistálo v nejbližším Kataru, kde se měl organizovat přesun do konečného asylu zajišťovaného americkými, ale i evropskými humanitárními organizacemi. Ale v Kataru i okolních zemích je plno. Proto jsou uprchlíci přesouváni dalším meziskokem na vzdálenější základny v Asii i Evropě, včetně německého Ramsteinu, a tohle už mohou zajišťovat i civilní letecké společnosti, které by se do Kábulu neodvážily.

Napřed je však nutné dostat se do letadla v Kábulu. Před letištěm se čeká, někdo v tlačenici u vchodu, někdo ve frontě, někdo volně v prachu okolní pustiny, a možná na nic. Tálibán už čekající Afghánce rozhání. Ani průnik na letiště však neznamená, že je vyhráno. Další dny lze strávit čekáním na betonu u rozjezdové dráhy, zařazen do čtverce o kapacitě přiděleného letadla, jak to ukazují družicové snímky. Úleva při nástupu do stroje je jen krátká. Lístek může být k stání, a pak to pokračuje v boudě americké základny uprostřed katarské pouště. (ZDE)

Citace z korespondence pracovníka ambasády USA v Dauhá z minulého pátku:
Dnes je velice vlhko. Tam, kde jsou Afghánci umístěni, je peklo na zemi. Podlahu pokrývají odpadky, moč, výměšky, louže a zvratky. Strávil jsem hodinu pokusy o úklid … téměř vyčerpán. Přistálo další letadlo a nemáme žádnou možnost řešit sanitární problémy. Tyto lidské bytosti jsou uprostřed zlého snu. Nikde elektřina. Humanitární krize narůstá s každým dalším příletem. Novinka z hangáru – přidaly se krysy. (ZDE)

Politici v USA i jinde nadávají americkému prezidentu Joe Bidenovi, že to špatně načasoval a naplánoval, jak kdyby nebyl tím, kdo problém zdědil ve fázi „zachraň se, kdo můžeš“. Ale o dobré rady stratégů nebyla nikdy nouze. Předtím vysvětlili afghánské armádě, že nemá smysl rozptylovat zbylé síly obranou celého území a lepší je soustředit se kolem velkých města a nechat Tálibán, ať se vycuká na chudém opuštěném venkově. Tím se opustila ochrana hlavních silnic, což Tálibánu umožnilo rychlé přesuny.

Ovládnutí hlavních tahů Tálibánu nabídlo i možnost vybírat na křižovatkách i hraničních přechodech mýto a cla. Z výnosu se dali uplácet kmenoví starší v jednotlivých regionech. Mohli si vybrat, peníze, nebo smrt. Tradiční vůdci pak domluvili klidné předání moci regionální správou. Také vojáci mohli klidně odejít, když nechali zbraně na místě. Nakonec i Američané opustili svoji leteckou základnu Bagrám a stáhli se do Kábulu, kde teď probíhá evakuace z nijak zvlášť chráněného civilního letiště. A teď se najdou géniové, kteří radí, jak by měli Američané jednat z pozice síly…

Americký prezident Joe Biden vychází z reality, že přeprava evakuovaných osob z Kábulu se může zintenzivnit, ale těžko ji lze prodloužit za dohodnutý časový rámec konce srpna. Proto v úterý nevyhověl partnerům ze skupiny G7, se kterými vedl internetovou konferenci a kteří se dožadovali prodloužení termínu. Rozhodl se tak poté, co s vedením Tálibánu v Kábulu vyjednával pár hodin i šéf CIA William Burns. Odpověď afghánského protějšku se nemění, porušení dohody o odchodu do 31. srpna „by mělo následky“.

Ty následky si lze snadno představit. Kábulské letiště je uprostřed hor. Dostat se odtud, znamená vystoupat v kruzích kolem strání, které jsou na dostřel ruční protiletadlové zbraně. Raketa je tepelně naváděná, proto jsou letadla po startu provázeny helikoptérami s falešnými tepelnými zdroji, které odpalují pro případ, že by to někdo zkusil. Satelity z kosmu sice vidí všechno na letištní ploše, ale človíčka v horách s roštím na hlavě najdou těžko, nebo aspoň ne dost rychle. Druhé riziko jsou sebevrazi vmíšení mezi evakuované Afghánce.

To může být taky operace nějakého zbytku ISIS, který má zájem na tom, aby se start vlády nepřátelského Tálibánu zhroutil. A podobně mohou uvažovat také některé tajné služby, kterým by příliš záleželo na tom, aby se obnovily penězovody do afghánské války. Biden si je přitom vědom, že každou další intervenci čeká stejný osud jako ty předchozí, protože zemi lze možná dobýt, ale nikoliv dlouhodobě okupovat. Prchal by taky, a s ostudou, za kterou už by si mohl sám.

Proto byl tlak partnerů z G-7 tak trochu hudbou z Marsu, všechna ta nejrůznější doporučení, jak kontrolu kábulského letiště posílit a rozšířit, jako by to byli Američané, kdo stanovuje podmínky. Stále je dost těch, kdo se nechce vzdát svého afghánského snu o hrdinném šíření demokracie, byť stál afghánské obyvatelstvo i intervenční armády – jen podle oficiálních statistik - čtvrt milionu životů. Průměry bývají ošidné, ale ilustrativní: Představte si 12 tisíc mrtvých ročně, to je tisíc měsíčně nebo třicet denně, ale každý den, a po celých dvacet let.

Peklo může být horší než nesnesitelné vedro s keckami od hoven.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele