Sobotní slavnost v prackovickém tunelu v Chráněné krajinné oblasti ve Středohoří nám ohlásila, že dálnice se tu (částečně) otvírá a rozum (částečně) zavírá. Mluvme o polootevření D8, protože v pátek večer byla definitivně zmařena představa, že pohyblivý svah, na kterém byla stavba zpupně uložena, zůstane ještě pár dní v klidu a přežije slavnostní střihání pásky. Jenže večer Ředitelství silnic a dálnic, které je tu investorem, muselo zareagovat na to, že čidla, která to sledují, začala znovu varovat, a tak byl otevřen jen jeden pruh.

Zatmívání rozumu pak nabídl prezident Miloš Zeman, když ignoroval moc přírody a připsal všechna zdržení obstrukčnímu chování zelených aktivistů. Jako by jejich petice a soudní žaloby mohly za to, že příroda to tu před časem úplně zavalila, takže obyvatelé obce pod stavbou nevěřícně sledovali, jak se k nim sune zelený háj. Na dokumentem, který jsem tam tenkrát točil, mne okamžitě napadl titulek Dálnice v háji.

Uvedený dokument bezprostředně zachytil stavbaře i investory ve fázi odmítání. Dálnice je v pořádku, problém je jen v tom, že pršelo. Pak se to pokusili hodit na kamenolom na kopci, který tam stál sto let předtím, než se o dálnici začalo uvažovat. Nicméně EIA na dálnici byla provedena nezávisle na EIA pro kamenolom, který je charakterem své činnosti také v pohybu.

V projevech státníků se o EIA a podobných dokumentech mluví jako o byrokratické zátěži. Ano, tak jsme to u nás pojali, protože jsme zaslepení idioti, držící se hesla Po nás potopa. Příroda nasvítila i to blbé heslo. Potopa je stále častě nikoliv po nás, ale za nás. Ignorování vlivů na životní prostředí nemlže skončit jinak, než že životní prostředí ignoruje svůj vliv na nás. A utržený svah předvedl, že lidské zákony se dají ohýbat i obcházet, ale ty přírodní ne.

To byl také základní tón intervencí ekologických aktivistů. Zelení pouze varovali, že to tak musí dopadnout, protože dálnice je hnána sesuvným územím, jak opakovaně doložily největší geologické kapacity. Na jejich varování, že svah se může utrhnout i jinde, všude tam, kde vidíme známky nedávných sesunů, nic nezmění ani rozhodnutí soudů, ani slavnostní projevy. Tak to prostě je.

Stavba D8 byla od počátku pojata jako nesmyslná válka, která měla zeleným ukázat, kdo je tady pánem. Ví bůh, proč se vybrala zrovna tato trasa z mnoha nabízených variant, ale ve chvíli, kdy na ni ignorantští politici ukázali prstem, byla svatá a kompromis nebyl možný. Kdyby bylo předem jasné, že škody vzniklé odmítáním expertíz geologů někdo zaplatí, probíhalo by rozhodování jinak.

Veřejnosti se očividně lhalo, když se slibovala rychlá výstavba dálnice terénem, který to neumožňuje. Lhalo se také o tom, že dálnici lze stavět chráněnou krajinou, aniž by to mělo fatální vliv na její hodnoty. Ministerstvo životního prostředí nakonec souhlasilo s kompromisem, který šel za hranu zákona, a schválilo trasu současně s podmínkami, které musí stavba dodržet. Zcela určitě tam nenajdeme nic o tom, že rozsáhlá část CHKO bude bezohledně odvodňována, protože hybatelem svahu je nespíš nějaké podzemní jezero. Tak ho vypustíme. Co se stane s vegetací, které bude takto drasticky snížena hladina spodní vody? To je dnešnímu MŽP jedno?

Někdejší spor o to, zda nevést celý středohorský úsek dálnice jedním dlouhým tunelem, možná není ukončen. Premiér Bohuslav Sobotkám se k oslavným tirádám nepřipojil. Na zprávy o okamžitém uzavření jednoho pruhu, jehož most je znovu v pohybu, reagoval chmurnou poznámkou, že možná celý prackovický úsek dálnice bude třeba zavřít natrvalo. Jenže ani tady nevidíme vzkříšení úcty ke geologii. Spíše jsou to jiné politické hrátky, ve kterých jde o vyhledávání jak ministra z protivné strany, v daném případě hnutí ANO, okázale osolit.

Kdyby však došlo na tunel, není to sázka na jistotu. Když jsem procházel terén s geologem Vladimírem Cajzem, ukazoval mi, jak lze v lomu na mnoha místech píchnout prstem do horniny. Je to také čedič, ale vznikal výronem podmořské sopky a proměnil se v sypkou hmotu, kterou voda spojí v bláto. Když se těžil čedič v dalším lomu dva kilometry blíže k Ústí nad Labem, po jednom výstřelu se tato písčitá hmota vyvalila ze stěny a těžba musela být definitivně ukončena – asi 200 metrů od dálničního tunelu. To je prostě terén, do kterého jsme se vydali. A to nemluvíme o tom, že další úseky jdou po uhlí.

Spiklenecké teorie by mohly poukázat na kousky pozemky, na kterých se měla dálnice stavět, a ty, jak známo, předurčují, kam si smí lehnout veřejný zájem. Zcela určitě by se to dalo dohledat u Pražského okruhu, který se kvůli tomu nesmí hnout z místa. Prachy a moc zaslepují rozum. Řeči se vedou a svahy se sunou. Jde o to, čemu věnovat větší pozornost.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.