Celoroční růst HDP podle zpřesněných údajů ČSÚ vzrostl v přepočtu na stálé ceny (a s odečtem sezónních výkyvů) o 1,7 procenta, ale nominální HDP (v běžných cenách) měl přírůstek je 0,9 procenta. O druhou půlku růstu se tedy postaraly ceny. Státní rozpočet na rok 2011 předpokládal čtyřikrát rychlejší nominální růst (o 3,7%). Potvrdila se tak obvyklá technika, kterou se balamutí veřejnost – rozpočtový plán se nadsadí, aby se daly zahájit předražené veřejné zakázky, zajišťující i odkloněné toky peněz přes nějaké ty Panenské ostrovy, a pak na nás zívne díra, která se musí škrtit na zaměstnancích, důchodcích a matkách s dětmi.

Objem mezd a platů ve veřejném sektoru měl loni růst podle uvedeného rozpočtového návrhu nominálně o 3,8 procenta, ale rostl je polovičním tempem, a protože inflace vyskočila rychleji, mzdy ve veřejném sektoru zaznamenaly reálný pokles o 0,8 procenta. Když si vzpomeneme na volební heslo amerického prezidenta Billa Clintona: „Je to o ekonomice, hlupáčku!“, zdá se to být jasné.

Nepodnikatelské sféře klesala reálná mzda po všechna čtvrtletí, podnikatelská sféra na tom byla o něco lépe, takže celoroční reálný pokles průměrné mzdy (na kterou však nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců) je jen o 0,4 procenta.

V současné době ekonomika stagnuje a při troše štěstí se to nezhorší. Technicky je v recesi (měli jsme už dva čtvrtletní poklesy po sobě), ale byly nepatrné. V posledním čtvrtletí roku byl pokles mírněn masívním jednorázovým předzásobením prodejců tabáku, kteří chtěli uniknout zvýšení daně. Zpracovatelský průmysl, za kterým si musíme představit hlavně automobilky, stoupal o bohatýrských 8 procent, ale stavebnictví (naštěstí čtyřikrát menší) stejným tempem klesalo. Vyhlídky jsou mizerné, Německo už ohlásilo pokles exportních zakázek na vnitřním trhu EU, což nás jako subdodavatele postihne.

Zato meziroční růst spotřebitelských cen (inflace) zrychlil na 3,7 procenta, jak jej rozdmýchaly daně, promítající se do růstu cen potravin, energií a služeb spojených s bydlením. Regulované nájmy vzrostly meziročně o astronomických 14 procent a zemního plynu dokonce o 25 procent.

Stagnující ekonomika a růst cen tvoří dohromady odpudivý jev zvaný stagflace. Teorie mu moc nerozumí. Při poklesu poptávky by měly ceny klesat. Problém je v globalizaci, jsme příliš závislí na dovozech, kde soupeříme s rostoucí poptávkou Číny. Velcí zahraniční hráči také u nás snadno prosadili oligopolizaci a mohou diktovat ceny.

Zahraničními trhy argumentuje i český (praktický) monopol ČEZ, když zvedá cenu své elektřiny. Vyváží přitom třetinu své produkce, takže nadměrně škodí jak zvyšováním ceny, tak drancováním zdrojů a poškozováním prostředí.

To, co vypadá pro běžného občana špatně, vyznívá tedy pro řadu hráčů dobře až skvěle. To je další přesvědčivý výsledek naší odpovědné a protikorupční vlády.

Českému zpracovatelskému průmyslu se loni dařilo, hlavně proto, že je v zahraničních rukou a domácí poměry na něj nemají tak velký vliv. Ohrozit jej může jen česká zahraniční politika, což je činnost v kompetenci státu, jen se neví, kdo ji dělá. Předseda vlády na popud prezidenta republiky odmítl přistoupit k fiskálnímu paktu (je to špatná priorita, ale i kdyby ji uznal, pak se mu nezdá dost přísný…). Ministr zahraničí a jeho státní tajemník pro EU si myslí, že bychom to podepsat měli. Ale premiér má také svého státního tajemníka pro Evropu (jehož názory neznám). Senát žádá podpis, sněmovna se nevyjádřila. Pokud v Evropě existuje někdo, kdo to sleduje a vyzná se v tom, může dojít k jedinému závěru: Při první příležitosti - dál od nich! A to už pak pocítíme i na našem exportním průmyslu.

Vyšlo na serveru Vaše věc, publikováno se souhlasem vydavatele.