Migrantská krize v Evropě má jasný vzorec. Sedmdesát procent příchozích jsou muži. Třeba ze Sýrie jsou to ti, kdo měli půdu, která se dala prodat, aby měli peníze na cestu. To znamená, že na tom nebyli nejhůř ani oni, ani jejich region. Těžko prodáte půdu, kterou kypří rakety nebo je obsazená nějakou ozbrojenou bandou. Chudáci, kteří byli opravdu vyhnaní válkou, nedošli daleko. Syrští uprchlíci jsou hlavně v Sýrii, většinou v uprchlických táborech, o kterých se nepíše.

S výjimkou přišli reportéři německého týdeníku Spiegel, když navštívili jeden z nich. Tábor Twahina v severní Sýrii tvoří změť improvizovaných úkrytů z nějakých cárů, starých dek, pytlů, koberečků. Není tam nic, žádné sprchy, žádná elektřina, ošetřovna, škola. Tisíce rodin, které sem utekly z Allepa, Homsu nebo Hamy, vytvořily improvizovaný tábor mimo dosah Úřadu vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky (UNHCR).

Z louže, ze které berou vodu, kouká cholera, a už se taky začíná šířit mezi dětmi, píše reportáž Spiegelu. Typický osud jim popsal Abdallah Ali z vesnice, kde se opravdu bojuje. Míval 22 ovcí, teď už nemá nic. Domů se vrátit nemůže, ale nemá ani na cestu dál. Otec čtyř synů a pěti dcer, ale s těmi žil před bombardováním, před Islámským státem, před službou v syrské armádě. S těmi, co zbyli, utíkal mnohokrát. Když krátce prožívali vládu „kalifátu“, to ženy raději ani nevycházely z domu. Pak přišli Kurdové, kterým patří i tento tábor. Ali tu žije už rok. Spíš živoří, čtu si v mezinárodním vydání týdeníku, jehož originální reportáž vyšla z 25. srpna.

Spiegel se právem počítá ke světové novinářské elitě, a tak se pochopitelně nespokojil s pouhým popisem ve věci, která teď Německo výrazně rozděluje. Ve věci migrace se postoj veřejnosti vytrvale přesouvá od tábora „zvládneme to“ k táboru, „vraťte je zpátky“. Nejnebezpečnější konflikt je přímo uvnitř konzervativní části vládní koalice, mezi bavorskou CSU, která získala na svou stranu i šéfa zpravodajské služby, a CSU kancléřky Angely Merkelové. Proud uprchlíků sice ustává, letos se snížil na necelou třetinu, ale v zemi jich je přes milion a v opačném směru narůstá podpora extrémistů z AfD. Mění se i poměry v Evropské unii, kde přebrala protiuprchlickou iniciativu Itálie.

Co se s tím dá dělat?

Podle Siegelu se nabízí desatero úkolů, jak byly posbírány mezi experty na migraci, politickými poradci, námořními záchranáři a pracovníky uprchlických táborů v Sýrii, Nigeru, na Maltě a v Bavorsku.