Český automobilový průmysl zachraňoval březnovou průmyslovou produkci, když přidal obrovitých 42 procent aut oproti březnu loňského roku. Jenže loňská výroba aut vázla kvůli kritickému nedostatku dovážených součástí, takže celoroční výsledek byl horší než roku 2014. Je to tedy skok z hluboké díry. Jiné obory se do ní sesouvají. Jak informoval Radek Matějka z ČSÚ, ve většině průmyslových odvětví produkce poklesla. Největší pokles zaznamenali statistici v energetice. Pokles pokračoval i v chemickém průmyslu, hutnictví a slévárenství nebo těžbě a dobývání, kde produkce meziročně klesla o pětinu.

Také hodnota nových zakázek klesala, ve výrobě základních kovů, hutnictví a slévárenství o více než pětinu, v kovodělném průmyslu o desetinu a pokles poptávky pokračoval i ve výrobě chemických látek a přípravků. Textilní průmysl zaznamenal dvojciferný pokles zakázek. (více ZDE)

Řada průmyslových oborů se tak dostává do zásadních problémů. Za něco může nejdražší energie v EU, jak to zařídila naše drahá vláda, kde to slovo „drahá“ opravdu sedí. Energetika odsává zdroje z ekonomiky, a vedle toho ji oslabuje také inflací, kde rovněž hrdě kralujeme v EU. Vedle poklesu výroby to přináší i pokles životní úrovně, který můžeme sledovat třeba na vývoji maloobchodních tržeb. Ty v březnu klesly meziročně o 8 procent.

Ale je tu ještě další vliv. Začíná prudce přibývat samovýrobců elektřiny, takže domácí trh se zmenšuje. ČEZ letos znovu prodal prakticky veškerou výrobu dopředu na energetické burze. Ti chudáci, a je nás drtivá většina, kdo jsou odkázáni na centrální dodávky, si tedy musí nechat diktovat cenové zhůvěřilosti z lipské burzy, které jsou naprosto odtržené od domácích nákladů výroby. Debaty o tom, že by se měla cena elektřiny odtrhnout od nejdražší elektřiny z plynových zdrojů či jinak přiblížit realitě, tak znovu dosáhnou pouze roztřepení pysku účastníků. Není jiná záchrana než vlastní solár nebo větrník, případně kombinovaná výroba elektřiny a tepla v obecní elektrárničce na štěpku.