Ekonomika stojí, letadla nelétají, zásobníky jsou plné a ani do ropovodů už se nic nevejde. S ropou to začíná být stejné jako s elektřinou, když pořádně zafouká a není ji kam uložit. Správci některých amerických ropovodů už vyzvali těžaře, ať jim nic neposílají, protože nikdo nic nekupuje. Začínají mít strach, že jim ropa bez pohybu v potrubí zatuhne, a tak lze klidně očekávat, že budou platit tomu, kdo jim uleví.

Na trzích s ropou vládne panika. V termínových obchodech na květen spadla americká ropa WTI v neděli večer v New Yorku na 14,47 dolarů za barel. Pak se trochu vzpamatovala a zvedla se o dolar výše, ale předpověď je nejistá. Kontrakty futures na letní měsíce byly o polovinu výše, ale otázka je, jak dlouho tam vydrží. Až budou dozrávat kontrakty z předchozího období, před vlastníky se vynoří znovu otázka – odebrat? Ale kam to dát? Prodeje pak srazí ceny ještě níže. Pokud to vůbec někdo koupí a nebude nutné kontrakt prostě zahodit.

Ropa naznačuje, že krize, kterou prožíváme, je skutečně bezprecedentní. Je to zároveň výmluvné vysvědčení světa, ze kterého nás virus vypuzuje. Světa závislé nadprodukce, do které už se nelze vrátit, protože lidé budou dávat přednost vyšší míře nezávislé soběstačnosti. Aspoň tam, kde to jde. Jde to například elektromobilitou z obnovitelných zdrojů. Představa, že teď je nejvyšší čas upustit od zelených politik, je proto naprosto nesmyslná.