Mají-li Spojené státy splnit nový klimatický závazek dosáhnout uhlíkové neutrality roku 2050 a předtím snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 50 procent ve srovnání s rokem 2005 (prezident Joe Biden mluví dokonce o intervalu 50 až 52 procent), pak na konci dekády musí být polovina prodávaných osobních aut včetně SUV elektrická, prakticky všechny uhelné elektrárny musí být zavřené a kapacita solárních panelů a větrníků musí stoupnout čtyřnásobně, píší New York Times s odvoláním na studii Princetonské univerzity (viz zde).

Jestli se do toho česká vláda vrhne se stejným nadšením jako do hluboké orby česko-ruských vztahů, čeká nás po politickém převratu i ten energetický. Přitom to první je ptákovina, a to druhé má existenční význam, byť nám to totálně uniká. Navíc to kazí kšeft velkým klukům, kteří do uhlí a udržování energetické náročnosti tolik investovali. Vyhrožovat chceme, zelené odkopneme. Náš zduřelý postoj k suverenitě přece nedovoluje nějaké poklonkování ve věci, kde se americký partner mýlí. Přátelsky ho na to upozorníme, a pak už o tom radši nebudeme mluvit. U nás jsou větrníky zakázány, podpora slunečníků nepřichází v úvahu, v autech trváme na naftě proti polozdechlým baterkám, čadíme nejvíc v EU, a taky to jde. Městům jako je Kladno, které začalo s projektem zelených energeticky neutrálních čtvrtí, to taky můžeme klidně zatrhnout. (viz zde)

Nicméně v USA je dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 reálné, komentují výzkumníci plán, který prezident Biden ohlásil na dvoudenním virtuálním summitu ke Dni Země. „Rozsah toho, čeho máme dosáhnout ve velice krátkém čase, mě překvapil,“ říká však Christopher Greig, vedoucí pracovník výzkumu Centra pro energie a životní prostředí Princetonské univerzity. Stačí pár příkladů:

Letošní instalace solárních a větrných kapacit v USA má dosáhnout rekordních 42 gigawattů, ale v dalších letech už by to byla jen polovina toho, co je třeba - v průběhu příští dekády jsou nezbytné dvakrát větší každoroční přírůstky obnovitelných zdrojů. Roku 2050 by měly obnovitelné zdroje činit 90 procent veškeré energetické spotřeby USA.

Vyžaduje to zároveň podstatné rozšíření přenosové sítě, aby tyto nové rozptýlené zdroje zvládla. Do roku 2030 musí být kapacita federální sítě posílena o 60 procent.

Elektrická auta dnes tvoří zhruba dvě procenta prodaných nových vozů. Roku 2030 to musí být 50 procent prodaných aut s tendencí dalšího růstu.

Vytápění budov je dnes postaveno na ropě a plynu, ale během příštích deset let musí být aspoň čtvrtina budov vytápěna tepelnými čerpadly. (Nemluvě o pasívním standardu, ale to by už byla moc velká revoluce.)

Mezi dodavateli elektřiny je dnes 200 uhelných elektráren, ty budou muset do roku 2030 skončit.

V energeticky náročných oborech jako jsou cementárny zatím nikdo nezachycuje a neukládá uhlík pod zem. Chybí také výroba vodíku jako čistého paliva. Tady se musí začít s průmyslovým nasazením čistých alternativ už v polovině desetiletí.

Princetonský výzkum navázal na dokumenty Sítě pro řešení udržitelného rozvoje při Spojených národech (SDSN UN). Jedná se o kombinaci Cílů udržitelného rozvoje (SDG), směřující hlavně k vyrovnávání rozdílů chudých a rozvojových zemí, a ochrany klimatu.

Věcně vzato, „udržitelný růst“ je logický nesmysl. Lze jej nanejvýš rezervovat rozvojovkám, které představují malý zlomek světové ekonomiky, a ještě opatrně. Další silný hospodářský růst a rostoucí čerpání zdrojů představuje nereálný požadavek na Zemi, která není nafukovací. Ale řeči o nerůstu nebo ekonomii dostatečnosti jsou zatím politicky nezkousnutelné, a tak se všichni tématu vyhýbají. Dost se taky spoléhá na to, že časem se prosadí jiné ukazatele, než je HDP, a dáme přednost růstu kvality života a započítávání různých forem neplacené péče, které se zatím nepočítají.

Americký akční plán pro dosažení nulového uhlíku do roku 2050 zatím s „udržitelným“ hospodářským růstem počítá. Hlavní je však pokus vrátit koncentraci uhlíkových emisí v atmosféře na konci století na 350 molekul CO2 na milion ostatních (350 ppm), v současné době je to asi 416 ppm. (viz zde)

K tomu už nestačí ani uhlíková neutralita roku 2050, potřeba bude negativní bilance, tedy aktivní stahování uhlíku z atmosféry, sekvestrace. Mimochodem, vedle technologicky náročného odstraňování nepatrné koncentrace oxidu uhlíku z horkých spalin a podobně, jsou tu i technologicky jednoduché a všeobecně dostupné postupy, jako použití tradiční uhlířiny nějakými moderními nástroji pyrolýzy. Výsledný produkt biochar, rozdrcené dřevěné uhlí, lze zapravovat do orné půdy k radosti mikroorganismů i zemědělců. Může se z toho vyvinout významný obor zemědělských a environmentálních služeb. Navíc může být rozvíjen na lokální úrovni a tvořit důležitý zdroj místních příjmů, neboť sekvestrace uhlíku určitě bude financována buď z trhu povolenek nebo dotacemi. (viz zde)

Americký akční plán pro dosažení nulového uhlíku vznikl v síti 100 předních výzkumníků a 19 kateder, tvořících expertní kapacity pro ochranu klimatu z pohledu šesti klíčových oborů – výroby elektřiny, dopravy, průmyslové výroby, stavebnictví a využití půdy. Americkou větev sítě udržitelného rozvoje vede prof. Jeffrey Sachs z Kolumbijské univerzity v New Yorku, který před dvěma lety na toto téma vystupoval i v Praze. Co z toho se prosadí v praxi, to teprve uvidíme. Ale do klimatických cílů konečně vstupuje velká věda, a vstupuje tam naplno, protože může počítat s tím, že s podporou Bílého domu přitáhne i velké peníze.

Na závěr si dovolím politickou poznámku. České běsnění kolem vztahů s Ruskem mohlo vzniknout z podnětu amerického „hlubokého státu“ a jeho obvyklých expanzivních cílů, ale co když je to jinak? Prezident Biden možná jen potřebuje, aby někdo dělal křoví a pomohl předstírat věrnost tradiční agresívní politice USA, zatímco on sám se soustřeďuje na rudou revoluci. Zelený obrat je jen jedním prvkem, dalším je třeba aktuální slib „zdanění bohatých“, o kterém zatím moc nevíme, ale přesto už dokázal vyplašit akciové trhy. Odpor bude velký, a tak může pomoci jako obvykle vnější napětí. Jestli jsou Češi ochotni k tomu šaškování přispět, proč ne?

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.