Pár dní před americkými volbami, které mohou znovu vynést k moci Donalda Trumpa, a pár týdnů před možným koncem války na Ukrajině, kde poslední ofenzívu chystá generál Mráz, premiér Petr Fiala (ODS) začíná tušit, že něco je špatně. Doma ne, je přece třetím nejlépe placeným premiérem v EU ve vztahu k průměrné mzdě v zemi, kterou jeho moudrá vláda obsluhuje. Ale zahraniční politika začíná být nejistá a ekonomice pro naše lidi hrozí stagnace nebo recese.

Sráží nás podřízená závislost na zahraničí i na dluhu. Vesele zní vládní radostná informace, že zemi čekají rekordní investice ve výši čtvrt bilionu korun, na které do posledního pětníku nemáme. Stejnou částku musíme pokrýt schodkem státního rozpočtu. A to tu ještě žádná válka není, byť se premiér tváří, jako by byla. Máme jen po povodních, na které taky nemáme.

Co bude dál? Zlepšit se musí hlavně Evropa, radí premiér v komentáři v MF Dnes, který je laděn v duchu biblického „vidí třísku v oku bližního, ale nevidí břevno v oku svém“.

Samozřejmě, že na Evropě záleží. „Z celkového vývozu Česka připadá v současnosti 80 procent na státy Evropské unie, z celkového dovozu zboží je to 62 procent,“ sdělila v březnu ředitelka odboru statistiky zahraničního obchodu ČSÚ Miluše Kavěnová.

Větší jednostrannost snad ani vymyslet nejde. Premiér však vidí závislosti jinde:

„Naše energetika do velké míry závisela na nedůvěryhodném Rusku.“

Tam viselo ve vzduchu riziko, že Rusku jednou rupne v bedně a samo si odstřelí plynovod Nord Stream. Teď máme tedy záviset na důvěryhodné Americe.

„Kritické množství našich strategických technologií jsme dlouhodobě dováželi z Číny.“

Teď je tedy budeme dovážet od těch, kdo je dovezou za nás.

Ideologické pohádky usnadňují usínání, ale spánek, který následuje, je dost neklidný. Jsme s Němci v jedné posteli, a tak nás německá recese snadno zalehne. Když německé automobilky zaostávají za čínskou konkurencí, strhávají do útlumu nejen domácí okolí, ale i náš průmysl. Jenže byli jsme to my, kdo jim rozmlouvali, ať s tou elektromobilitou a Energiewende zbytečně neblbnou. Uhájili jsme spalováky s nadějí, že je prodáme aspoň v Indii.

To jsme se trochu spletli. K našemu překvapení, „Indie přebírá z Evropy nejen emisní euronormy, ale i systém pokut za nadměrné emise skleníkových plynů. Exportující automobilky jsou tak v Indii před podobným problémem jako v Evropě. Splnit to však musí s mnohem levnějšími auty,“ píše Roman Šitner na portále Auto.

Jak dále informuje, Škoda ve své výroční zprávě věnuje novým nárokům indického trhu hodně prostoru. Pokud Škoda požadavky nesplní, bude muset platit výrazné pokuty. „Jenže to není jediný problém. Prodeje značky tam letos klesly o třetinu a ztrácí i značka Volkswagen.“

Novým řešením má být ještě levnější auto čili nabídka, že Indům pomůžeme vynalézt trakař.

V jednání české vlády je patrný ještě další nebezpečný trend. Je to úvaha, že když jsme se zbavili nezávislosti, nepotřebujeme ani svobodu. Nikdo se s lidmi nebaví, jestli chtějí opravdu vystupňovat válečný konflikt na evropském území. Zda podporují nadšený potlesk účastníků nejrůznějších strategických shromáždění, která ignorují probíhající „ústup do předem připravených pozic“ a jásají nad zintenzívněním tlaku na Rusko.

„Něco se, zdá se, změnilo, ač Ústava zůstala netknuta,“ komentuje Pavel Cimbál v deníku To armádní nalejvárnu pro internetové influencery. Ti mají vyplachovat mozky lidem, aby tam zůstala jen povolená pravda. Akci jsme snaživě zorganizovali při cvičení NATO ve vojenském újezdu Libavá jako pokus vyzvednout politruky z hrobu pomocí internetu.

„Z demokracie pluralitní se stala demokracie liberální, a z těch, kdo to včas nepochopili, nepřátelé režimu. A s těmi je nutné zatočit,“ shrnuje to autor.

Temný mrak nad českými hlavami má podle premiéra Fialy i svůj stříbrný okraj:

„Stále víc zemí navyšuje investice do svojí bezpečnosti. Česká republika na obranu poprvé po mnoha letech dává 2 % HDP, modernizujeme armádu, nakupujeme klíčové technologie. Mělo to tak být už dávno. Jsem hrdý na to, že právě moje vláda tyto naléhavé požadavky úspěšně přeměnila ve skutečnost.“

Úspěšně jsme přispěli k tomu, že Evropská unie, která byla budována na touze po obnově míru, se přeměnila v bezvládnou pobočku NATO, poskytující rozvojovou pomoc Spojeným státům, kriticky závislým na zbrojení a válkách. Jenže úspěšné vyhazování peněz na obranu stíhačkami, které se nad Českem pomalu nedokážou otočit, není všechno, tuší premiér, když píše:

„Léčba nízké konkurenceschopnosti je o poznání složitější než zavádění bezpečnostních opatření.“

Nabízí zásadní změny v podobě více stejného.

„Podařilo se nám zatím prosadit několik klíčových změn, které zlepšují naše ekonomické vyhlídky a pozici našich firem: Prosadili jsme jadernou energetiku do takzvané taxonomie, abychom mohli stavět nové jaderné elektrárny. Dosáhli jsme změn v emisní normě Euro 7, která v původní podobě dramaticky ohrožovala náš automobilový průmysl.“

Tak to jsou opravdu pecky. Podařilo se prosadit politiku centrálních zdrojů, která se zasloužila o to, že máme elektřinu skoro nejdražší v Evropě, přestože jsme ji vyráběli spíše nejlevněji. Jenže nové jaderky budou drahé a nějak se zaplatit musí. Proto jsme také tak dlouho zdržovali sdílení elektřiny, aby si lidé na vysoké ceny zvykli.

Jenže decentralizace energetiky je počátkem širšího trendu, který umožňuje uvažovat o vyšší míře nezávislosti nejen ve svícení, vaření a teple, ale také v dalších oborech. Umožní to výměna výdajů za elektřinu za příjmy z vlastní výroby. Strategické úvahy dostávají šanci sestoupit z centra, které si do toho nedá mluvit, na obecní a regionální úroveň, kde si dovedou vybavit mnohem rozumnější představy o svých potřebách. Především, jak vrátit hospodářský život do vybydlených obcí a pozvednout je k nové prosperitě.

Jenže závislost vládních stran na hospodářské aristokracii, která v devadesátkách obětavě převzala hodnoty vytvořené celými předchozími generacemi, neumožňuje ani špitnout o reálné změně. Třeba o skutečném družstevnictví, které by lidem vracelo do rukou právo rozhodovat, co s nimi bude.

Podobně vyznívá i řada dalších premiérových vizí.

„Změnit se toho musí mnohem víc. Je potřeba se zaměřit na odložení nástupu nového systému emisních povolenek (ETS2). (…) /C/eny energií v EU jsou dnes mnohem vyšší než v jiných srovnatelných regionech. Naše firmy tedy mohou jen obtížně soupeřit s čínskými nebo americkými konkurenty.“

To, že k nejvyšším cenám energií v EU patří zrovna ty naše, nevadí.

„Zásadní bude debata o cílech snižování emisí pro rok 2040. Evropská komise doporučuje snížit emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990, což není realistické. Mohli bychom toho dosáhnout jedině díky dalšímu zpřísňování norem v balíčku Fit for 55, tedy pomocí dalších omezení a překážek pro náš průmysl.“

Máme tu tedy strategii zvyšování konkurenceschopnosti cestou snižování nároků. Vypadá jako vyčtená z čínského spisu Tao te ťing, ve kterém starověký filozof  Lao C´píše, že „moudrý vládce nejlépe činí, když nečiní“.

Jenže čínský filozof, jehož cestou Tao jsme se vydali, tak komentoval situaci, kdy všechno funguje. My jsme na tom trochu jinak, tady všechno hapruje. A nadějnou myšlenku ne a ne vytlačit.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele