V českém senátu proběhla další bitva o budoucnost Národního parku Šumava. Krev za zákon, který má v českých národních parcích uchovat divokou přírodu, prolévala v roli zpravodaje lidovecká a zelená senátorka Jitka Seitlová. Vyjednávala, nabízela kompromisy, ale nakonec neuspěla. Debata uvázla v minovém poli nepřehledných zájmů, kde se zcela promíchaly frontové linie.

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) mohl jen přihlížet, jak vládní návrh prakticky rozvrátilo třicet pozměňovacích návrhů jeho stranického kolegy senátora Jaroslava Větrovského. Také ČSSD byla rozštěpena na vládní křídlo, které hájilo divočinu, a hradní křídlo, které si podalo ruce s vojvodou šumavských privatizátorů, českokrumlovským senátorem za ODS Tomášem Jirsou. Odpůrci zákona byli ochotni prohlásit libovolný nesmysl.

Někdo mluvil zcela z cesty, jako předseda Senátu Milan Štěch za ČSSD, který vprostřed bitevní vřavy, sám v hradní zbroji, přispěchal s informací, že „v posledních letech poměrně dost jezdím na soukromé dovolené do Rakouska a do Německa, zejména do podalpských a alpských oblastí. A musím říct, že mají štěstí. Oni toho kůrovce tam asi nemají, nebo já jsem na něj nikdy nenarazil. Ale zato jsem narazil na to, že prakticky na každém kroku jsou lanovky, vyjedete nahoru a je tam velmi turistický ruch a je tam velmi velké množství nabídky sportovního využití tohoto přírodního bohatství.“

Jenže řeč se vedla o Šumavě, o národních parcích a o tom, jestli jsou lepší pařezy, nebo souše. Kdyby si senátor Štěch prohlédl šumavské vykácené plochy, kde i po letitých pokusech o zalesňování stále dominují pařezy, a pak se podíval na bavorskou stranu a prošel obnovený les, který vznikl pod soušemi, mohl by pronést něco více k věci. V Národním parku Bavorský les se samozřejmě chodí pěšky, a je to úžasný zážitek.

Totéž se odehrává i na české straně, pokud les dostal příležitost. Také ministr Brabec tam nejprve musel párkrát zajít, aby si ujasnil, o co tu jde: